22. 02. 2012

Záchranný archeologický výzkum libeňského židovského města

Rozsáhlý archeologický odkryv zaniklého novověkého židovského města v Praze 8 - Libni se pomalu dostává do druhé poloviny z celkem zhruba čtyř a půl měsíce trvání své terénní části, a tak je čas v krátkosti zrekapitulovat jeho dosavadní výsledky. Práce postupně pokračují od druhé poloviny loňského prosince a probíhaly i přes extrémně nepříznivé klimatické podmínky právě končicího února. K překonání silných mrazů, které velmi komplikovaly průběh prací, přispělo zastřešení celkem třech ploch velkokapacitními stany o rozměrech 15x20 a 10x40 m.

Na základě zjišťovacího výzkumu z listopadu loňského roku byla celá plocha stavební jámy (cca 4200 m2) budoucího administrativního centra Palmovka Park II rozdělena do dvou základních ploch. Plochy intenzivní historické zástavby při ulicích Voctářova a Koželužská (1860 m2) a plochy nádvorní (2350 m2), která zůstala nezastavěna do 2. poloviny 19. století. Na první z ploch probíhá plošný výzkum v ortogonální síti sond 4x4 m, v druhé ploše bude postupně probíhat dohled nad skrývkou s následnou dokumentací základových zdiv a s případným výzkumem dochovaných solitérních objektů (např. v podobě různých jam, studen či jímek).

Již v průběhu zjišťovacího výzkumu proběhla základní rešerše písemných a ikonografických pramenů, která měla za úkol zmapovat historický vývoj židovského města a především identifikovat nejmladší horizont zástavby 20. století. V současnosti probíhá archivní bádání ve dvou základních oblastech - první má za úkol přispět k objasnění vývoje libeňské židovské obce jako celku (časová etapizace zástavby, její maximální rozsah, specifický typ zástavby, způsob obživy zdejších obyvatel, atd.). Druhá oblast se již soustřeďuje na vývoj zástavby v ploše vlastního výzkumu do které spadá 9 židovských domů (č. XXIX – XXXVII) a tři domy křesťanské (čp. 47–49) v jihozápadní části židovského města. Postupně dochází k „vytěžení“ starších archivních pramenů v podobě souvislé řady gruntovních židovských knih pro libeňské panství, založených 1657, a pokrývající časové období až do roku 1881 a dalších urbářů, gruntovních viničních knih a knih inventářů zachovaných pro panství Libeň. Tak by měl být stanoven sled držitelů domů a řemesel, majetková a stavební kontinuita na zkoumaných parcelách.

Historie židovského osídlení v Libni se začala psát nejspíše v souvislosti s nařízeními Ferdinanda I. o vypovězení židů z Prahy v letech 1541–1547 a 1557–1558. První písemná zmínka pochází z r. 1570 a jde soupis židů usedlých na venkově, který nechala pořídit pražská židovská obec pro berní účely. Teprve roku 1592 však dovolil majitel panství Albrecht Bryknar z Brukštejna prvním židům, aby se zakupovali do vlastnictví na pozemcích a panských chalupách emfyteutickým právem s povinností odvádět vrchnosti "ouroční" platy a robotní peníze. Dalším důležitým mezníkem pro zdejší židovskou komunitu byl rok 1656, kdy jí tehdejší majitel Libně Jan Hartvík hrabě Nostic udělil významná privilegia -  privilegium vlastní samosprávy se zárukou právní ochrany vrchnosti. Potvrdil právo na zřizování vlastní synagogy a hřbitova, vykonávání náboženských obřadů. Výrazný nárůst obyvatel pak zaznamenala obec v souvislosti s velkou morovou ránou po r. 1680 a po požáru Praha v r. 1689, kdy zde vzniklo také mnoho provizorních dřevěných obydlí. Největšího počtu obyvatel (766) dosáhlo libeňské ghetto po tzv. druhé deportaci židů z Prahy Marií Terezií za údajnou kolaboraci s Prusy v letech 1744–1748. Toto období se zdá být kulminačním bodem ve vývoji libeňské židovské osady, po němž se již dále nerozšiřovala. Od počátku 19. století osada v Libni postupně přestávala mít charakter kompaktní židovské náboženské obce a stala sídlem chudých vrstev obyvatel bez rozdílu vyznání. Špatný stavební stav domů byl umocňován velkým počtem ničivých povodní (např. 1824, 1848, 1860, 1890, 1895), které měly za důsledek nejen stržení mnoha domů, ale také zánik staré synagogy, kterou nahradila novostavba dosud stojící v blízkosti stanice metra Palmovka. Na části pozemků vyrostla na počátku 20. století továrenská zástavba (výrobní provozy, sklady, kanceláře, atd.).

Výzkumem byla dosud odkryta větší část zástavby při Voctářově ulici, tedy především domy čp. 47–49, které již oficiálně náležely do křesťanské Libně, nicméně jejich majitelé byly většinou rovněž židé. Půdorys odkrytých základových zdiv těchto domů poměrně dobře korespondoval s plánem zdejší zástavby z r. 1838 (obr. 02). Ruční rozebírání souvrství probíhá po skrývce recentních terénů (do 1 m) do velmi rozdílných hloubek od 0,2 m až do 3 m, přičemž se zastavuje na úrovni jemných písčitých náplav, které již neobsahují antropogenní příměsi v podobě zlomků novověké (výjimečně středověké) keramiky, uhlíků a cihel. Velmi překvapivý nález na nás čekal v jihozápadním rohu zkoumaného pozemku, kde byl pod jedním z mělce založených zdiv (při severní hranici nádvorního křídla čp. 49) odkryt kostrový pohřeb nedospělého jedince (obr. 06, 07). Kostra byla orientována hlavou k jihu a nebyly u ní nalezeny žádné milodary. Z nemnoha zlomků keramiky a především stratigrafických souvislostí můžeme pohřeb klást do průběhu 17. století. V ploše dvora mezi domy čp. 49 a 48 byla odkryta valounová dlažba i starší torza štětování dvora, a také jediná dosud odhalená studna, která však vznikla až ve druhé pol. 19. století (její zásyp pochází z počátku 20. století, obr. 09).
K zajímavým nálezům došlo také severněji mezi čp. 47 a čp. XXXIV, kde byla v ploše malého dvora při severní obvodové zdi domu čp. 47 odkryta baterie čtyř dřevěných kádí (pouze torza spodních partií) s vrstvou vápna na jejich dně. Jedná se bezesporu o doklad koželužských aktivit, které spadají někam do průběhu 18. až poč. 19. století (obr. 13-15). Druhým takovým dokladem byla série cihlových jímek různých rozměrů a hloubek (vzájemně propojených či naopak se narušujících), které byly odkryty v nádvorní části jižně od čp. XXXIII. Ty souvisely s provozem Ecksteinovi továrny „na výrobu rukavičkářských koží“ (později továrna na výrobu rukavic) z počátku 20. století a z jejich den a stěn byly rovněž odebrány vzorky dochovaných látek k chemickým analýzám (obr. 16).

Zajímavé výsledky jistě přinese také výzkum zástavby při Koželužské ulici. Již teď se zde odkrývané situace jeví jako složitější s delším vývojem zástavby a archeologicky relevantní terény zde dosahují hloubek až 3 m (obr. 17, 18). Bylo odkryto několik míst s propálenými vrstvami obsahující velké množství zlomků kamnových kachlů (především ze 16. století, obr. 20). Na jejich reliéfně zdobených čelních vyhřívacích stěnách převažuje výzdoba rostlinnými motivy, nicméně objevilo se již několik kusů s motivem lva nebo figurálními motivy (žena, tanečnice, podobizna Jana Fridricha - kurfiřta saského). Z dalších nálezů lze zmínit přes 80 zlomků keramických dýmek a jejich troubelí, přes 30 mincí (převažují drobné nominály 17. a 18. století), větší množství kovových a kostěných knoflíků. Z drobných nálezů z barevných kovů můžeme jmenovat náprstky, drobná knižní kování, přezky, miskovité závaží k příručním vážkám nebo olověnou plombu na zboží. Vzhledem k dosavadní absenci jímek a studen dosud chybí významnější nálezy z organických materiálů, skla či celých keramických nádob.

Bylo také realizováno několik bagrovaných sond do spodních partiích náplav, tak aby byl postižen jejich charakter a případné rozvrstvení, byla zdokumentována výška spodní vody a odebrány vzorky náplav k dalším analýzám.

Závěr terénní části výzkumu je plánován na konec dubna 2012. Na něj pak naváže zpracování celého výzkumu, které by nemělo překročit jeden rok.
Martin Vyšohlíd