14. 02. 2012

„HUNDSHEIMERHOF“ - další archeologický výzkum v Hainburgu nad Dunajem

V listopadu roku 2011 zahájila společnost ARCHAIA již druhý archeologický výzkum v hradbách starobylého dolnorakouského města Hainburg an der Donau. Tentokrát se jednalo o první fázi rozsáhlejšího plošného odkryvu v areálu historického městského dvora a pivovaru - „Hundsheimerhof“, ležícího v bezprostředním sousedství Uherské brány (Ungarntor).

Impulsem k jeho realizaci se stal velkorysý záměr zdejší Sparkasse Privatstiftung Hainburg revitalizovat cenný historický objekt do podoby stylového kulturně-osvětového zařízení, které by v jednom areálu spojovalo muzejní, informační i relaxační funkci. Jedním z předpokladů pro úspěšnou rekonstrukci léta neudržovaného objektu se stal vedle detailního stavebně-historického průzkumu dochovaných zdiv též výzkum archeologický. Patnáctičlenný realizační tým pod vedením PhDr. Petra Juřiny zvládl (i díky mimořádně příznivým klimatickým podmínkám tohoto podzimu) do konce listopadu roku 2011 prozkoumat cca 1/3 zdejší lokality.
Plocha určená k výzkumu Spolkovým památkovým úřadem (Bundesdenkmalamt) o výměře cca 250 m2 byla geodeticky rozměřena do čtvercových sond o rozměrech 4 × 4 m a následně došlo k zahájení výzkumu metodou šachovnicové sítě. Již krátce po rozpracování prvních šesti sond se ukázalo, že terénní situace budou komplikovanější a hlavně objemnější než se původně předpokládalo. Intaktní středověké terény (datovatelné převážně do 13. století) totiž ve značné míře porušovala pestrá škála objektů z mladších historických období (od recentních a subrecentních inženýrských sítí po rezidua intenzivní stavební činnosti z ranného novověku).
Mezi nejmladšími nálezy patří k zajímavým perličkám objev dvou karabin Mauser 98k, zahrabaných u základových partií někdejší středověké parcelní zdi. Obě pušky byly navíc (nejspíše na konci dubna 1945) rafinovaně překryty pohozenou hovězí končetinou. Rozkládající se maso mělo zřejmě odradit vojáky Rudé armády od detailnějšího pátrání po ukrytých zbraních v areálu zdejšího dvora. Stavební aktivita 17./18. století se na lokalitě projevila pro změnu hojným výskytem pravidelných jam o různé hloubce, lemovaných po svém obvodu vápennou (maltovinovou) krustou. Tyto jámy interpretujeme předběžně jako zdroje stavebního písku, které byly druhotně využívány k hašení vápna či míchání malty. Pod tímto výrazným stavebním horizontem, spojeným nejspíše s radikální přestavbou celého zdejšího areálu se již vyskytují (v minulosti zřejmě výrazně ztenčené) „zahradní“ úrovně datovatelné do přelomu středověku a novověku, kterým dominuje maltou pojená parcelní zeď a dvě studny kruhového půdorysu. Starších situací (náležejících do období vzniku města – tj. 12./13. století) jsme se dosud dobrali pouze ve dvou sondách (C 4 a F 5). K těm nejzajímavějším patří vícefázové ohniště s akumulační oblázkovou vrstvou, jehož odkryv však byl v letošní sezóně pouze zahájen. Další zajímavé situace náležící období středověku tak můžeme oprávněně očekávat v chystané jarní sezóně roku 2012.
Petr Juřina