08. 06. 2012

Skončil záchranný archeologický výzkum při výstavbě OC Michle.

Na rozsáhlé ploše u křižovatky ulic Záběhlická a Chodovská v Praze 10 již rychlým tempem vyrůstá další pražské obchodní a administrativní centrum a je tedy čas stručně zhodnotit výsledky našeho výzkumu. Samotný záchranný archeologický výzkum předcházel výzkum zjišťovací, který proběhl v 1. polovině prosince 2011. Po pozitivním zjištění archeologických situací pak na něj v poměrně krátké době navázal plošný výzkum, který probíhal od začátku února do konce dubna letošního roku, tedy včetně měsíců s poměrně extrémními klimatickými podmínkami.

Dle požadavků stavebníka na postupné předávání stavební plochy a v souladu s poznatky zjišťovacího výzkumu byla předmětná plocha rozdělena na osm základních úseků označených P1 až P8. Celkový rozsah zkoumané plochy byl přibližně 2200 m2. Po skrývce recentních navážek těžkou mechanizaci (pod odborným dohledem archeologa) na potřebnou úroveň (fot. 1), byla provedena další skrývka vrstvy ornice o mocnosti 15-30 cm. Tato skrývka již byla provedena naší drobnou mechanizaci (minirypadlo Takeuchi, fot. 2). Ornice klesala převážně k jihovýchodu směrem k Botiči a vyskytovala se na téměř celé ploše. Tímto postupem byl zachycen geomorfologický charakter plochy a identifikovány jednotlivé objekty a kulturní souvrství (fot. 3). Následně byla postupně rozměřována síť ortogonálních sond o rozměrech 4×4 m (fot. 4, 5). Vzhledem k extrémním teplotám probíhaly v prvních etapách archeologické práce pouze ve dvou vyhřívaných velkokapacitních stanech zastřešujících plochu 320 m2 (fot. 6, 7). Po ručním odstranění drobných zbytků novověké ornice (fot. 8), bylo ve většině jednotlivých čtverců zachyceno několik typů geologického podloží. Situace vyplývala především z existence čtyř zaniklých vodotečí různého stáří. Vodoteče byly orientovány severojižním a severo-jihovýchodním směrem, tedy k dnešnímu Botiči (fot. 9, 10).
Na některých místech se pak mezi odebranou svrchní vrstvou a geologickým podložím vyskytovala „kulturní vrstva“ s nálezy (zlomky nádob kultury s knovízskou keramikou). Často se však jednalo o splachovou vrstvu z horních partií terénní terasy. Na úrovni geologického podloží bylo identifikováno více než 60 „tmavých fleků“ interpretovaných jako archeologické objekty (fot. 11, 12). Jednalo se především o běžné sídlištní a sloupové jámy (fot. 13, 14). Některé z nich, zejména v horní severozápadní části plochy P8, byly výrazně poškozeny výkopy inženýrských sítí (fot. 15). Rozsáhlé mělké objekty jsou předběžně interpretovány jako pozůstatky kulturních vrstev v přírodních terénních depresích.
Výjimku z běžných objektů reprezentoval především hrob odkrytý na hranici sond č. 227 a 258. Jednalo se o kostrový pohřeb SV-JZ orientace. Podle předběžných analýz se jednalo o jedince ženského pohlaví, přičemž kostra byla odkryta v poloze na břichu a s výrazně poškozenou lebkou (fot. 16). Podle nemnoha zlomků keramických nádob nalezených ve výplni hrobové jámy nelze přesvědčivě datovat stáří pohřbu, ale pravděpodobně se jedná, stejně jako v případě většiny ostatních objektů o nález z období knovízské kultury. Předběžné výsledky výzkumu tak dokládají osídlení této lokality v mladší až pozdní době bronzové (kultura s knovízskou keramikou). Většina objektů spadajících do tohoto období byla koncentrována ve východní části zkoumané plochy (úseky P1, P2, P3).
Nelze však vyloučit že v jižní části zkoumané plochy (horní část úseku P6), která je nejblíže k Botiči, byly objeveny pozůstatky kulturní vrstvy a objektu z germánského nebo římského období. O tom kromě odlišných keramických artefaktů, svědčí také nález římské mince (fot. 17). V severní a severozápadní části plochy P8 byly naopak odkryty objekty spadající do období staršího zemědělského pravěku (fot. 18, 19). Jednalo se hlavně o fragmenty keramických nádob, zvířecí kosti a ojediněle také větší přesleny. Výsledky ukončeného záchranného výzkumu (fot. 20) budou zpracovány do závěrečné nálezové zprávy a také publikovány v odborném tisku.
S. Chmielowiec - D. Polcar