13. 06. 2012

Devastace vilové architektury

Přestože to není na první pohled patrné, tak nejvíce ohrožená není v Praze ani tak historická zástavba, i když dochází k některým nepřijatelným excesům, ale spíše drobnější, hlavně vilová architektura. Dokonce chátrají nebo byly zdemolovány některé z hlediska vývoje architektury prvořadé objekty. Tato situace ale platí prakticky pro území celého státu.

Nejděsivějším příkladem je pravděpodobně nedávná zkáza tzv. Montované vily na Babě z roku 1947 čp. 6, Matějská 24, v Dejvicích, navržená Jiřím Štursou. Tento mnohokrát publikovaný dům, stojící nedaleko funkcionalistické kolonie Baba, zmizel téměř bez povšimnutí odborné veřejnosti. Šlo o experimentální ocelovou konstrukci, kterou vyrobily Vítkovické železárny. Jelikož hrál tento objekt zásadní roli v dějinách nejen moderní české architektury, měl být zachován za každou cenu. Částečnou vinu cítí i autor tohoto příspěvku neboť byl na možnost demolice upozorněn jedním znalcem a milovníkem architektury z osady Baba, ale nebral tuto hrozbu kvůli významu objektu vážně.
Nedávno byla zbourána také vila čp. 1620, Vostrovská 17, v Dejvicích, navržená Františkem Roithem, žákem Otto Wagnera na vídeňské akademii. Tato kauza byla alespoň prezentována ve sdělovacích prostředcích.
Katastrofální je přestavba vily Reinerových čp. 672, Nad Olšinami 4, ve Strašnicích od Jaromíra Krejcara, postavená v letech 1926 až 1927. Grete Reinerová patřila k německy mluvící pražské inteligenci, přeložila jako první Švejka do němčiny. Touto „rekonstrukcí“, ztratila většinu autenticity, jelikož došlo k zrušení terasy, výměně oken a naprosto nevyhovujícímu nátěru. Ještě děsivějším se zdá fakt, že dům patří Hlavnímu městu Praha.
Ve výše zmíněné osadě Baba došlo v období tzv. reálného socialismu k mnoha necitlivým přestavbám, ale bohužel některé vily zničilo až nedávné období. Naopak zde nalezneme i lepší případy. Rekonstrukce Paličkovy vily od Ladislava Lábuse a Norberta Schmidta patří k nejlepším počinům, ale i obnovy dalších domů z nedávné doby působí spíše jako rehabilitace původního výrazu než jeho zničení.
Nejde však jen o funkcionalistické, resp. meziválečné stavby, dlouhodobě chátrá i Schubertova vila v Liboci čp. 276, navržená Zdenko Schubertem von Soldern (1871). Tato vila s věží a lodžií, patřící k prvořadým příkladům italizující architektury u nás, má dnes již zcela zničené interiéry. Stále by však šla zachránit podstata této památky (chráněné od roku 1958!!!), stojící nedaleko Obory Hvězda.
Další mimořádně zajímavá stavba, jejíž stav lze označit za tragický, se nachází v Košířích. Vila čp. 1066, jejíž plány z roku 1902 podepsal jako stavitel Josef Linhart, nacházející v bývalé usedlosti Turbová, je zajímavá navíc tím, že v letech 1939 až 1958 zde bydlel světově proslulý malíř a loutkař Jiří Trnka. Tento objekt, taktéž chráněný od roku 1958, je ještě více staticky narušený, než vila v Liboci.
Velice problematická se zdá též role Klubu za starou Prahu, resp. přesněji části jeho vedení spojené s jednatelem, jelikož se věnuje hlavně mediálně zajímavým kauzám, ale problematice zkázy vilové architektury minimálně. Když si najdeme premisu: „Klub sleduje proměny města, vyjadřuje se k jednotlivým přestavbám či novostavbám v Praze a v případě ohrožení památek nebo historické tváře města činí vše pro jejich záchranu.“, zjistíme, že je zcela zavádějící, neboť těmto kauzám se Klub nevěnoval vůbec nebo zcela okrajově.
Z mimopražských případů se jevila nejohroženější Volmanova vila v Čelákovicích čp. 1200, navržená architekty Karlem Janů a Jiřím Štursou. Dlouhodobě chátrající architektonický skvost, postavený v letech 1938 až 1939, začal být v poslední době rekonstruován, ale výsledky této obnovy jsou zatím nepředvídatelné.
Toto jsou jen nejkřiklavější příklady devastace vilové architektury, spojené navíc s osobou významného architekta nebo stavebníka, ale ohrožených vil, i nadprůměrné úrovně, je nejen v Praze daleko více a je nutno proti jejich další zkáze všemi prostředky bojovat.

Patrik Líbal