13. 11. 2012

Pietní vzpomínka na Tomáše Durdíka na hradě Zlenice

Uplakanou sobotu 27. října proběhl vzpomínkový akt na předčasně a neočekávaně zesnulého kamaráda, přítele a člověka velkého formátu Tomáše Durdíka na jeho milovaném hradě Zlenice.

Když nás 3. srpna navštívil na senohrabské plovárně náš kamarád, přítel, velký odborník na české hrady i středověkou architekturu a kulturu Tomáš Durdík, málokoho z nás napadlo, že se zde vidíme naposledy. Tomáš Durdík svoji cestu za poznáním hradů začal počátkem 70. let 20. století právě na hradě Zlenice, od roku 1999 sem pravidelně jezdíval, vedl archeologický výzkum a poznával s námi jeho zaniklé části. Kolikrát jsme s ním mohli posedět nahoře na hradě či dole přímo na plovárně. O to smutnější zpráva nás dostihla 20. září 2012, kdy zcela náhle ve věku jedenašedesáti let předčasně a zcela náhle zesnul. Na poslední rozloučení do strašnického krematoria 27. září dorazili stovky lidí a poměrně značný počet jeho přátel, kamarádů, žáků, ale i rodinných příslušníků se sešlo také oné uplakané soboty o měsíc později, 27. října 2012 na předhradí hradu Zlenice. Hustý déšť, postupně se měnící v drobné krupky a následně sněhovou vánici bičoval účastníky pietního setkání. Vzpomínky promítnuté do drobných osobních předmětů byly uloženy společně s dopisem na rozloučenou do skleněné nádoby a následně uloženy kamenné schránky na dno poslední sondy Tomáše Durdíka, kterou si již nestihl po dokončení ani prohlédnou. Následovala krátká vzpomínka na tohoto mimořádného člověka, jenž k areálu hradu Zlenice, Hradu u Čtyřkol, Baštírny, plovárny a Senohrab beze zbytku patřil a který zdejší kout středočeské krajiny miloval. Je k nevíře, že se s ním na tomto jeho oblíbeném místě již nesetkáme.
Postupný rozchod účastníků pietní akce v oblacích dýmu z Tomášem tolik milovaných doutníků udělal symbolickou tečku za letošní sezónou na senohrabské plovárně a zlenickém hradě. Scházeli jsme dolů na plovárnu do houstnoucího šera, sněhové vánice a mnohým z nás tekly po tvářích slzy. A nebylo to pouze svěžím větrem. Letmým pohledem zpět na milovanou sněhem pocukrovanou siluetu hradní zříceniny bylo možno spatřit, že pláče les i hrad.

Vojtěch Kašpar