15. 06. 2015

Archeologický výzkum ve čtvrti sv. Haštala

Před několika málo dny skončila hlavní etapa terénní části archeologického výzkumu v ulici Za Haštalem 3, čp. 785 na Starém Městě pražském (obr. 1, 2). Výzkum probíhal (s několika technologickými pauzami) od listopadu loňského roku.

Samotný plošný záchranný archeologický výzkum, který navázal na výzkum zjišťovací (květen až červenec 2014) v místech statických sond, se soustředil do míst nově budovaného rozsáhlého sklepa a jeho propojení se starým dochovaným gotickým sklepem (vyznačeno modře na obr. 2). Výzkum o celkové ploše okolo 100 m2 tak probíhal především v jižní a jihozápadní části pozemku (obr. 3, 4). Výjimku tvořil pouze výzkum studny v severozápadním rohu pozemku. Celková mocnost antropogenního souvrství zde dosáhla 2,5-4 m, přičemž archeologicky bylo zkoumáno souvrství zhruba o mocnosti 1,5-3 m.

Pro charakter a vývoj osídlení Starého Města pražského byl stěžejním prvkem georeliéf vltavského pravobřeží, který ho rozděloval na několik základních výškových úrovní, a to údolní nivu řeky Vltavy a jednotlivé stupně štěrkopískových teras VIIa – VIIc. Území okolo farního kostela sv. Haštala se rozkládá v severovýchodní části Starého Města pražského. Samotný kostel, písemnými prameny zmiňovaný poprvé k r. 1234, leží v těsné blízkosti zlomu újezdské terasy VIIb, jejíž hrana probíhá v prostoru severně od kostela ve směru jihozápad – severovýchod. Námi sledovaná parcela leží, dle dosavadních archeologických i geologických zjištění, ještě plně na ploše této újezdské terasy. Povrch půdního horizontu zde byl výzkumem zachycen na niveletě okolo 188,0 m n. m. Povrch štěrkopísků vltavské terasy byl zachycen na úrovni 187,35–187,5 m n. m.

Nejstarší objekty (jámy) zahloubené z úrovně půdního horizontu spadaly do 1. poloviny 13. století (obr. 11). Souvrství, které tyto objekty překrývalo, obsahovalo na několika místech nápadné koncentrace strusky svědčící o výrobě železa. Ta byla doložena také archeologickými výzkumy v nejbližším okolí, jako např. na Haštalském nám. 4 (čp. 789/I). Pyrotechnologické objekty (ohniště, výhně, pícky) byly odkryty také na dvoře domu čp. 783/I při archeologickém výzkumu v r. 1991. Také v průběhu našeho výzkumu bylo odkryto ohniště vyskládané valouny a jednoduché zahloubené pícky (obr. 12).

Část plochy výzkumu byla narušena řadou hlubokých jam s keramikou 14. století s převahou zlomků tzv. technických misek. Odkryty byly části půdorysů dvou zaniklých sklepů. První z nich zaniká v průběhu 15. století (obr. 5) a byl narušen mladším sklepem, který zaniká v 1. polovině 17. století. Z tohoto sklepa byl odkryt také vchod (cihlové ostění a práh) s částí schodiště (opukové bloky, obr. 6, 7). Další základová zdiva byla odkryta pouze v drobných torzech a jejich interpretace bude probíhat až při dalším zpracování výsledků výzkumu.

Součástí výzkumu byly také dvě zaniklé studny. První z nich zaniká v 1. polovině 17. století a byla odkryta v SZ rohu parcely (obr. 8). Studna měla vnitřní průměr 1 m a dosáhla hloubky 5,5 m (dno na niveletě 183,8 m n. m.). Druhá studna byla odkryta v JZ rohu pozemku a zaniká nejpozději na přelomu 14. a 15. století (obr. 9, 10). Její hloubka byla cca 6,5 m se dnem na úrovni 182,85 m n. m. (hladina spodní vody na úrovni cca 183,15 m n. m.).

Podobu středověké zástavby předmětné parcely z písemných pramenů neznáme. První písemný doklad o prodeji domu pochází až z r. 1630. K dokončení scelení původních středověkých parcel do zhruba současného pozemku ve tvaru nepravidelného lichoběžníku došlo až v závěrečné třetině 17. století. Vzniká zde postupně nepříliš kvalitní přízemní a jednopatrová zástavba po téměř celém obvodu pozemku, která je nahrazena až novostavbami 19. století. V letech 1834–35 vzniká jednopatrová pozdně klasicistní stavba v půdorysu T v jižní a západní části pozemku. V jejím interiéru probíhal plošný archeologický výzkum. V 70. letech 19. století pak vzniká dvoukřídlá dvoupatrová budova v severní a východní části pozemku. V jihovýchodní části pozemku pak zůstalo dle nejnovějších stavebně-historických poznatků dochováno přízemí a sklep domu ze 14. století.

Archeologický výzkum přinesl více než 70 banánových beden movitých nálezů s naprostou převahou zlomků keramiky a zvířecích kostí. Nejvíce nálezů přinesl samozřejmě výzkum výplní obou studní a zásypu sklepů. Kromě téměř celých keramických nádob ze studní (obr. 13, 14) byl nalezen také koník - původně s jezdcem (dětská hračka), zlomek keramického zvonečku (červeně malovaná keramika), několik přeslenů nebo zlomky zoomorfních a antropomorfních nádob (obr. 16, 17). Mezi nálezy je také, mimo mnoha zlomků kachlů (obr. 15), několik zlomků keramických forem na výrobu kachlů (2. polovina 16. století) svědčící o práci hrnčíře v místě nebo nejbližším okolí. Pro to ostatně svědčí také nález drobného zlomku malovaného skla s postavou hrnčířky u kruhu, který pochází ze stejného časového období. K nejzajímavějším železným předmětům náleží středověký visací zámek a čepele nožů. Mezi kostěnými předměty můžeme jmenovat hrací kostku, odpad z výroby páteříků/knoflíků, několik rukojetí nebo hřeben. Mezi drobnými předměty z barevných kovů (měď, mosaz, bronz) dominovaly špendlíky a různé oděvní aplikace, ale nalezeny byly také rolničky, náprstek, kování opasků, přezky, záušnice nebo pinzeta. V průběhu výzkumu bylo nalezeno téměř 60 mincí, z nichž plných 30 ks pochází ze zásypu mladšího sklepa (včetně 3 ks norimberských početních žetonů z dílny Hanse Lauffera z 1. třetiny 17. století). Zajímavé výsledky jistě přinesou vzorky výplně obou studní odebrané pro následné archeobotanické analýzy.

Laboratorní zpracování veškerých nálezů i zpracování terénní dokumentace započalo již v průběhu terénní části výzkumu a i nadále pokračuje.

Další fotografie z rekonstrukce budovy a z archeologického výzkumu naleznete zde.
Martin Vyšohlíd