02. 12. 2016

Záchranný archeologický výzkum na Klárově

V listopadu 2016 skončila první etapa záchranného archeologického výzkumu v ulici U Lužického semináře 48, čp. 116 v Praze 1 na Malé Straně. V domě a na jeho zahradě vznikne pražské centrum firmy Rudolf Jelínek.

Dříve se v těchto místech řeka Vltava zakusovala do malostranského území a vytvářela pod ostrožnou Pražského hradu široký oblouk, jehož břeh se nacházel v místech dnešních Vojanových sadů a Kolovratského paláce. Poté zde již zbylo pouze široké bahnité koryto, které však již v průběhu raném středověku nebylo periodicky zaplavováno. Území bylo v tomto období poměrně vhodné k osídlení, jak ukazují odkrytá souvrství raně středověkých komunikací v prostoru dnešního Kolovratského paláce. Poté však nejspíše došlo ke vzdutí hladiny Vltavy a v období vrcholného středověku již území registrujeme jako zaplavovanou nivu, ze které vystupují pouze vyšší ostrůvky vhodné k osídlení a trvalejší zástavbě. Písemnými prameny je zde nejstarší osídlení doloženo až ve 2. polovině 13. století, kdy zde existovaly také dva ostrovy náležící k majetku kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Nejstarší zmínka hovoří o osídlení před ústím potoka Brusnice jako o „ostrově pod mostem (Pražským)“ (insula sub ponte (Pragensi)) a k r. 1273 je zmíněna silná povodeň, která pobořila zdejší kamenný kostel (jeho zasvěcení není uvedeno). O zasvěcení kostela sv. Petru se dozvídáme až z listiny z r. 1327 (otázkou zůstává, zda byla stavba mladšího kostela situována na stejném místě, jako kostel starší). Další katastrofální povodeň v r. 1342 dost možná znamenala faktický zánik ostrova ve vlastním slova smyslu. Území bylo sice v písemných pramenech označováno, jako ostrov až do poloviny 16. století, nicméně to lze považovat za přežívající tradici.

Fakt, že zde existovalo kontinuální osídlení od raného středověku, potvrdil i archeologický výzkum L. Hrdličky z přelomu 60. a 70. let 20. století. Hlavní plocha výzkumu se soustředila na prostor bývalého hřiště jižně od předmostí Mánesova mostu, kde byla prozkoumána jižní část onoho „ostrova pod mostem (Pražským)“. Vlastní plošný výzkum zachytil sporadické osídlení místa nejpozději v 9. století. Doklady intenzivního osídlení se dochovaly z období 11. až konce 13. století, přičemž se pro toto období podařilo rozlišit nejméně devět sídlištních fází proložených třemi výraznějšími povodňovými nánosy. Odkryty byly také doklady zpracování železa a barevných kovů. Osídlení (přinejmenším v této části ostrova) zaniká nejpozději na přelomu 13. a 14. století v souvislosti se vzdutím hladiny řeky po výstavbě jezů.

Po pustošivých letech husitských bouří se zde středověké osídlení okolo kostela sv. Petra začalo obnovovat velmi pomalu a připomíná se teprve na přelomu 15. a 16. století. Kostel stávající na dnešní křižovatce Klárova, Letenské a U Lužického semináře byl po r. 1775 zbořen. Administrativně patřila osada „v Rybářích“ od 16. století pod správu úřadu mostu pražského, jemuž náležely i veškeré poplatky a úroky z jednotlivých domů a zahrad (vyjma majetku zapsaného v Deskách zemských). V tomto období byli obyvateli osady jen členové rybářského cechu. V průběhu pozdní renesance a raného baroka došlo k poměrně rychlému rozvoji zdejší zástavby, a to především v souvislosti s nedostatkem prostoru uvnitř Malé Strany. Následkem toho ve 2. polovině 17. století velice rychle mizí výhradně rybářský charakter místa a zakupují se zde šlechtici a zámožnější měšťané a místo postupně urbanisticky splývá se zástavbou Malé Strany. V blízkosti řeky vznikají tzv. „dřevní ohrady“, místa k uskladnění velkého množství dřeva. V centrální části Klárova (dnešním parku) vzniká na přelomu 18. a 19. století rozsáhlý areál vojenských pekáren a skladišť. Charakter místa se opět radikálně mění okolo r. 1917, kdy zanikají některé domy a veškeré budovy vojenského eráru, a to v souvislosti s výstavbou Mánesova mostu (a jeho předmostí). Ten nahrazuje tzv. Železnou lávku (řetězový most vybudovaný v letech 1868–70) a také tradiční přívoz, který zde existoval již od středověku. Do charakteru zástavby také významně zasáhlo budování stanice metra Malostranská a jejích technických staveb v 70. letech 20. století.

Samotný objekt čp. 116 zvaný „U bílé botky“ (dříve také U bílé kuželky či U bílé číše), který stojí při západní hranici zkoumaného pozemku, je ve svých základech pozdně renesančního původu (nejspíše počátek 17. století), nicméně poprvé je místo zmiňováno až po polovině 17. století. Zásadní změnou prošel dům v souvislosti s poměrně rozsáhlou přestavbou na přelomu 60. a 70. let 20. století pro potřeby herečky Slávky Budínové. V jejím průběhu došlo k radikální změně celé dispozice domu (odstranění příček, podlah a stropů), byla realizována zděná přístavba při východní stěně domu (obvodová stěna byla z velké části stržena) a byla postavena a s domem propojena novostavba na místě bývalého čp. 115.

Výzkum probíhal v prostoru zahrady za domem čp. 116 (směrem k řece) a předcházel mu zjišťovací výzkum z r. 2014, na jehož základě byla určena strategie plošného záchranného výzkumu (obr. 1). Jeho předmětem se po skrývce recentních navážek (povrch zahrady na nejvyšší úrovni okolo 188,4 m n. m.) stala dochovaná torza zaniklé novověké zástavby a souvrství zdejších historických náplavů. V severní části plochy byla dochována část stavebních konstrukcí domu čp. 117, který zanikl v souvislosti s budováním předmostí Mánesova mostu na počátku 20. století (obr. 2,3). Odkryta byla základová zdiva domu a torza podlah jeho přízemí (obr. 7, 8). Zdiva byla odkryta na nejvyšší úrovni okolo 187,8 m n. m., podlahy na úrovni okolo 187,1 m n. m. Jižně od čp. 116 byl odkryt zásyp sklepa zaniklého domu čp. 115 (obr. 6), který bude předmětem výzkumu v jeho další etapě. V souvislosti se zdejší zástavbou byla ve zbylé ploše výzkumu odkryta torza lehčí zahradní architektury, a také studna, která byla vyhloubeno do hloubky 4,4 m (niveleta dna okolo 182,6 m n. m., obr. 9). Ta bezpochyby zanikla také až na počátku 20. století, přičemž do té doby byla pravidelně čištěna, a tak její zásyp neobsahoval starší nálezy.

Pro získání informací o charakteru zdejších historických náplavů a jejich dataci byly v ploše pozemku položeny dvě ručně kopané bodové sondy o rozměrech 2x2 m (S2) a 4x2 m (S1). Menší ze sond byla kopána ve východní části pozemku (blíže k Hrdličkovu plošnému výzkumu). Druhá sonda byla položena v jihozápadním rohu pozemku, tedy blíže k historickému zaniklému korytu a později potoku (obr. 10). V obou sondách tvořily svrchní partie náplavů světlé okrové až hnědo-rezavé jíly s četnými tenkými vrstvičkami či mocnějšími polohami písků. Tyto náplavy, které byly zachyceny na nejvyšší úrovni okolo 186,8–187,0 m n. m., dosahovaly mocnosti okolo 2 m a byly datovány do mladšího 15. století až počátku 17. století. Tmavší šedo-hnědé až šedé starší náplavy byly zachyceny na nejvyšší úrovni okolo 184,5–185,2 m n. m. a pokračovaly až na základovou spáru stavby na úrovni 183,15 m n. m. Tyto náplavy pocházejí ze 14. až staršího 15. století a pravděpodobně mohou i v těchto místech překrývat nejstarší středověké sídlištní aktivity. Na úrovni 183,5 m n. m. byla zachycena tvrdá jílovito-písčitá vrstva zadržující spodní vodu a po jejímž narušení došlo k rychlému zaplavení spodních partií obou sond. Báze štěrkopískové terasy byla v těchto místech zachycena geologickými vrty na úrovni okolo 181,8–182,6 m n. m. Ve větší sondě (S1) byla odkryta vrstva kamenů (záměrně naházených, či položených), z jejíž úrovně byly do náplav zapuštěny částečně dochované dřevěné kůly (obr. 11, 12). Celá situace byla interpretována jako jakési molo na břehu sporadicky zaplavované terénní deprese. Ze starších náplavů byly odebrány vzorky na palynologické analýzy a rovněž dochované kůly budou dendrologicky analyzovány.

Samotný výzkum bude pokračovat na jaře v místech zatím nezkoumané přístavby při čp. 116 a v místě vjezdu na pozemek, a také průběžným odborným archeologickým dohledem při těžení stavební jámy.

Lit:
Havrda, J. 2015: Praha 1 – Malá Strana. Letenská čp. 118, ppč. 129. Nálezová zpráva. Archiv NPÚ Praha č. j. 311/72620/2015.

Hrdlička, L. 1990: Praha 1 – Malá Strana, Klárov ppč. 710, Výzkum 1968, NZ, díl I. Archiv NZ AÚ AV ČR, čj. 4528/90.

Hrdlička, L. 1972: Předběžné výsledky výzkumu v Praze na Klárově, Archeologické rozhledy 24/6, 644–663.

Hrdlička, L. 2001: Jak se měnila a rostla středověká Praha, in: J. Kovanda a spoluautoři: Neživá příroda Prahy a jejího okolí. Praha.

Vyšohlíd, M. 2014: Nálezová zpráva o provedení zjišťovacího archeologického výzkumu provedeného na parcelách parc. č. 706, 707/1 a 710/2 v ulici U Lužického semináře 48, čp. 116 v katastrálním území Malá Strana v Praze 1. Archiv NZ Archaia Praha o.p.s. č.j. 51/14.

Zavřel, J. 2001: Geologie, morfologie a osídlování Malostranské kotliny, Mediaevalia archaeologica 3 – Pražský hrad a Malá Strana, 7–27.

Martin Vyšohlíd