22. 11. 2017

Archeologický výzkum na Masarykově nádraží v Praze

Při ulici Na Florenci (ppč. 2536) na Novém Městě pražském začal na již nezastavěné ploše rozsáhlý archeologický výzkumu, který bude trvat až do jara příštího roku, a který dosud přinesl poměrně velké množství zajímavých nálezů a situací.

Celková plocha stavební jámy je cca 200 x 30 m, tj. okolo 6000 m2 a postupně zde bude zkoumáno více než 350 sond o rozměrech 4x4 m. Celé území bylo v období před založením Nového Města pražského zemědělskou krajinou vlastněnou od 11. století benediktini, od 13. století pak německými rytíři a posléze řádem křížovníků s červenou hvězdou. Jádro předlokačního osídlení však leželo severním směrem v oblasti dnešní Petrské čtvrti. Zlom nastal po založení NMP, kdy byla plocha současného výzkumu začleněna do nově vzniklého města a vyrůstala zde (od závěrečné třetiny 14. století) kamenná zástavba. Průběh původních gotických hradeb města předpokládáme těsně za východní hranici stavební jámy. Středověká až raně novověká zástavba při ulici Na Florenci částečně ustoupila zahradám v průběhu 2. poloviny 17. století, kdy byla také postupně budována nová barokní fortifikace, která nahradila hradby gotické. Zásadní změna nastala v r. 1845, kdy bylo vystavěno dnešní Masarykovo nádraží, zprvu ještě částečně uzavřené do barokních hradeb, které se v těchto místech začaly bořit až v 70. letech 19. století.

První archeologické práce začaly již v červenci tohoto roku, a to odkryvem korun zaniklých zdiv části nádraží, které byly před polovinou 19. století začleněny do původního barokního opevnění. V této fázi bylo nutné přesné zaměření a dokumentace těchto zdiv pro dokončení projektu tvaru stavební jámy.

V průběhu července pak začalo vrtání a instalace zápor po obvodu stavební jámy. Tyto práce probíhaly pod odborným archeologickým dohledem ve formě pravidelných návštěv archeologa, stejně jako několik dalších drobných terénních zásahů souvisejících s technologickým zázemím stavby.

Od počátku srpna začalo odtěžování svrchních recentních navážek do hloubky okolo 2-3 m od současného povrchu, které bylo rovněž prováděno za odborného archeologického dohledu. Ve střední části jámy byly odtěženy navážky pouze na korunu dochovaných zdiv stržené zástavby nádraží z r. 1845 (budova celnice). Poté začalo začišťování a komplexní dokumentace této nejmladší fáze zdejší zaniklé zástavby. Tyto stavební konstrukce pak byly po dokumentaci (fotogrametrie pomocí dronu, fotodokumentace a popis) rovněž postupně odtěžovány.
V polovině září 2017 byla stavbou předána první část plochy (západní třetina jámy nejblíže Masarykovu nádraží a Havlíčkově ulici) pro vlastní plošný archeologický výzkum, přičemž prvních 14 dní probíhala skrývka na povrch archeologických terénů, odtěžování větších recentních zásahů, začišťování plochy a rozměření do sítě sond (prvních 120 sond).

Od října pak probíhá vlastní plošný výzkum s ručním kopáním jednotlivých sond a objektů. Povrch archeologických terénů tvoří do hloubky cca 0,5-1 m zahradní horizont, který zde existoval na většině plochy od 2. poloviny 17. století do 1. poloviny 19. století. Zahrada skrývala kromě několika dokladů zavlažovacích zařízení (zděné cihlové kanálky a nádržky) také poměrně velké množství zajímavých nálezů, které často označujeme jako ztrátové předměty. Jedná se především o drobné mince, medailonky, součásti oděvů (knoflíky, spony, přezky, nášivky, šatní háčky, segmenty kovových opasků), špendlíky, náprstky, rolničky, ale také např. růženec (kostěné korálky a drobný mosazný krucifix). Mezi dalšími předměty můžeme jmenovat četné zlomky drobných keramických dýmek (často importy z Holandska). Zajímavostí je bezesporu nález již čtyř dělových koulí o průměru okolo 12 cm a střepin z větších granátů. Takový nález samozřejmě nepřekvapí v kontextu blízkosti městské fortifikace. V rámci nejmladšího zahradního horizontu byla odkryta také torza zahradního domku, který původně stál na rozraní dvou zahrad někdy mezi lety 1815-1845. Jeho vnitřní stěny byly bohatě zdobeny malbami (motivy fontán a krajiny).

Novověký zahradní horizont překrýval starší situace reprezentované jak zaniklou zástavbou, tak četnými zahloubenými objekty, které existovaly na parcelách v zázemí jednotlivých domů zdejší zástavby. Dosud byla odkryta torza kamenných sklepů dvou domů, tři studny, menší, nejspíše potravinářská pec, a desítky zahloubených jam (často odpadních jímek s patrnými torzy výdřevy). Jednotlivé objekty pocházejí z 2. pol. 14. až 1. poloviny 17. století, přičemž se zdá, že nejvíce objektů dosud pochází z 2. poloviny 15. století a z 2. poloviny 16. až počátku 17. století.

K nejzajímavějším nálezům tohoto staršího horizontu náleží velmi pěkné soubory kamnových kachlů s reliéfně zdobenou čelní vyhřívací stěnou (mezi dosud identifikovanými motivy můžeme jmenovat sv. Jiří zabíjejícího draka, sv. Martina dělícího se o plášť se žebrákem, sv. Pavla s mečem, sv. Václava a Ludmilu, klanění tří králů, znak Nového Města pražského či znak saských kurfiřtů z rodu Wettinů).
Celkově již z výzkumu po jeden a půl měsíce práce pochází více než 50 banánových beden nálezů, z nichž největší procento (přes 80%) tvoří zlomky keramických nádob a kamnových kachlů, zbytek pak zvířecí kosti, předměty ze železa, barevných kovů a skla. V průběhu výzkumu jsou odebírány také vzorky zeminy (zahradní horizont, výplň jímek a studen), které budou později analyzovány archeozoology a archeobotaniky.

V rámci zhoršujících se klimatických podmínek došlo v předchozích dnech ke stavbě velkokapacitního stanu (50x12 m) a několika menších mobilních stanů (5x5 m) s možností vytápění a osvětlení. Tato opatření tak umožní průběh archeologického výzkumu i v dalších měsících, a to v počtu okolo 40 – 50 pracovníků denně.

Martin Vyšohlíd