20. 08. 2018

Archeologický výzkum na Jinonickém zámku

Při záchranném archeologickém výzkumu v areálu Jinonického zámku byly poodhaleny nové kapitoly z dějin zázemí středověké Prahy v podobě neobvykle zachovaných pozůstatků panského sídla. Odkrývaný objekt jinonické tvrze má pro svou velkou autenticitu, architektonickou vyspělost, kvalitu provedení i historický kontext mimořádně kulturně-historický význam.

Zámeček se nalézá v historickém jádru obce, která leží v západní partii městské části Praha 5. Jinonice jsou situovány u starobylé komunikace spojující jádro pražské předlokační aglomerace s vesnicemi v jejím nepříliš vzdáleném zázemí (Ořech 993, Butovice 1088, Řeporyje 1277).

První osobou, která je v historických pramenech bezpochyby spojena s Jinonicemi byl Václav Pikoun (1353), měšťan sídlící na venkově, a nejpravděpodobněji také i majitel zdejší tvrze, která byla objevená v souvislosti s právě prováděnými terénními pracemi.
Pozůstatky jejích zděných konstrukcí náleží k minimálně dvěma fázím většího objektu z doby vrcholného středověku (14. – 15. stol.). Odkrytý celek je situován v západní části dolního dvora Jinonického zámku. Lze předpokládat, že jižní a západní úsek tvrze je skrytý pod stávajícími hospodářskými stavbami z doby novověku. Dosud odkrytý fragment tohoto příkopem ohrazeného areálu dosahuje rozměrů 40 m v S-J směru a 25 m ve směru Z-V. Vyzdění příkopu je provedeno z lomového kamene spojovaného na jíl. Průměrná šířka dosud odkryté obezdívky příkopu činí 1 m a její výška dosahuje až 2,1 m. V jádru z kamene vystavěné tvrze se nalézají pozůstatky vstupního objektu brány s relikty dřevěného mostu a alespoň tří doprovodných staveb prozatím neurčené funkce. Výška obvodové zdi jádra se pohybuje kolem 2 m a její šíře osciluje kolem 1,5 m (základová spára nebyla zatím z technických důvodů zjištěna). V průběhu terénních prací zde byly mimo jiné získány četné nálezy dokládající každodenní hmotnou kulturu z doby vrcholného středověku. Mezi ojedinělé zjištění je třeba zařadit soubor architektonických článků, jejichž původ lze spojit s působením technicky vyspělé stavební hutě.

Nejstarší historické zmínky, ve kterých se uvádí název Jinonice, pocházejí z konce 11. století (1088). Tehdy český král Vratislav II. daroval Vyšehradské kapitule tři zdejší poddané a dvě popluží. Zbytek vsi setrval v majetku krále. Příznivé umístění v terénním úžlabí spolu s polohou v tradičně agrárním území byly v tomto období důležitými prvky pro kontinuitu zdejšího osídlení. Právě s tímto obdobím můžeme spojit poslední nálezy zlomků keramických nádob s tzv. vyspělými formami kalichovitě profilovaných okrajů, které byly nalezeny v souvislosti s aktuálně probíhajícím výzkumem. Další situace v podobě sídlištního horizontu a zahloubených objektů (včetně domu s kamennou peci - horní zámecký dvůr) či část pohřebiště z doby hradištní (severovýchodně od zámku) potvrzuji osídlení v této periodě.
Sídlištní aktivity v mladší fázi raného středověku a v počátku vrcholného středověku (12./13. stol.) jsou reprezentovány skupinou mělkých mísovitých pecí (keramických?) s doprovodními pecemi železářskými nejistého stáří, nálezy železářské strusky, či soubory keramického materiálu.
Počátkem 13. století (r. 1207) král Přemysl Otakar I. postupuje další popluží Plaskému klášteru, který je v následujících desetiletích společně s pozemky pronajímal pražským měšťanům. Se závěrem tohoto období můžeme spojovat archeologické nálezy keramických nádob, fragmenty zemědělských nástrojů, či železnou ostruhu s kolečkem respektive hvězdici z 2. poloviny 13. století.
Pro 14. století je zde charakteristické další rozdělování zdejší půdy a usídlování nových osadníků, kteří vedle peněžní renty odváděli pravidelně také naturálie.

Prostor jinonického zámku byl předstihově zkoumán již v minulosti (výzkumy MHMP, M. Kuchařík), přičemž převládající část zkoumaných situací pocházela z období pravěku. Některé z nálezových situací odhalených v jižní a západní částí dolního zámeckého dvora, včetně konstrukcí z kamene, náležely raně až vrcholně středověkému období.

V první etapě aktuálně probíhajících terénních práci (14. 5. – 9. 7. 2018) byla prozkoumána východní část investorem zpřístupněné plochy dolního zámeckého dvora. Byly zde dokumentovány především komunikační úrovně a technická infrastruktura rozsáhlého zemědělského sídla z doby novověku. V nižších partiích historického nadloží byly rovněž zaznamenány doklady staršího středověkého a raně středověkého osídlení lokality. Záchranné a dokumentační práce ve druhé etapě výzkumu jsou prováděny v západní části téhož dvora. Svrchní část nadloží je zde opět zařaditelná do novověké periody lokality a její převládající složku můžeme spojovat s hospodářskou funkcí areálu. Pod ní se nachází výše zmiňovaná vrcholně středověká tvrz.

Záchranný archeologický výzkum je realizován společností Archaia Praha z.ú. ve spolupráci s NPÚ Praha na základě dohody o vědecké a odborné spolupráci mezi oběma subjekty. Celková zkoumaná plocha čítá cca 1080 m2. Mocnost antropogenního nadloží osciluje mezi 1,1 a 3 m.
Jeho realizace je spojena s plánovanou rekonstrukcí stávající historických budov a výstavbou nových objektů jižní a východní části původního zámeckého areálu (Kulturní památka, číslo památkového katalogu: 1000152362, číslo ÚSKP: 40303/1-1365).

Tomasz Cymbalak