20. 06. 2019

Archeologický výzkum v Dlážděné ulici čp. 1586.

Při rekonstrukci objektu čp. 1586 (Dlážděná č. or. 4) byl proveden v červenci až říjnu 2018 archeologický výzkum, který přinesl velmi zajímavé výsledky k vývoji této části Nového Města pražského.

Parcela dnešního čp. 1586 se v průběhu historie nacházela ve střední části rozsáhlého pozemku za domem čp. 1004 (U černého jelena) v Hybernské ulici, který probíhal až k Senovážnému náměstí (obr. 1). Předchůdcem domu čp. 1004 bylo jednopatrové nárožní stavení, dvou až třítaktové s jednotraktovými dvorními křídly a loubím do dvora. Před rokem 1613 patřil dům Vítu Dentulínovi z Turtelštejna, královskému prokurátorovi. Pak zdědila dům dcera jeho Johanna (Jana) vdaná za Henrika Krumpacha (Grumbacha) z Dorendorfu a Biskupova. Z dalších majitelů uveďme hraběte Jos. Canala, pak bar. Ant. z Oudřických. Do sklonku 70. let 19. století zaujímal pozemek čp. 1004 celý prostor podél Dlážděné ulice mezi Hybernskou ul. a Senovážným náměstím. Až pak byla jeho plocha rozdělena na tři samostatné parcely, na nichž vznikly také nové domy čp. 1585 a 1586.
Před zahájením vlastní terénní části záchranného archeologického výzkumu byla zbourána budova nádvorní přístavby. V průběhu bourání a srovnávání plochy na 1. pilotovací úroveň (192,60 m n. m.) bylo vyhloubeno 6 statických sond, ve kterých byla prokázána existence archeologických situací. Proto bylo na ploše vzniklé po ubourání nádvorní přístavby rozhodnuto o zahájení plošného archeologického výzkumu (obr. 2).
Srovnávání terénu prokazatelně na úroveň podlah zbouraného nádvorního křídla (193 m n. m. zřejmě v době výstavby nového činžovního domu v roce 1876 odstranilo svrchní části historické nadloží. I tak zůstaly starší situace překryty zbytky novověkých (17. – 18. století) vyrovnávacích vrstev. Dá se předpokládat, že právě v této době došlo k výrazným zásahům do původního terénu, které odstranily starší situace 14. – 16. století, což dokazují nálezy keramiky i bloky evidentně přemístěných vrstev ve výplních mladších novověkých jam na těžbu písku. Existence těchto těžebních jam nepřímo dokládají výraznou stavební aktivitu v novověku nejspíše v závěru 17. století, v důsledku obnovy města po konci třicetileté války.
V nadloží říční terasy byl dokumentován v západní části poměrně členitý povrch půdního horizontu (191,90 – 192,30 m n. m.) s drobnými uhlíky a hrudkami mazanice (obr. 3). Proto byl půdní horizont v několika bodových sondách prokopán na povrch štěrkopískové terasy, aniž by však byly nalezeny pravěké nebo raně středověké nálezy.
Nad půdním horizontem (povrch vrstvy 192,15 – 192,40 m n. m.) byly na dvou izolovaných místech zachyceny zbytky šedé vrstvy s nálezy 14. století. Do povrchu půdního horizontu byly v západní části plochy zahloubeny nejstarší výkopy sídlištních jam. Většinou se jednalo o nepravidelné jámy nejasného účelu obsahující spíše menší množství nálezů datovatelných do 2. poloviny 14. století
V jihozápadní části dvora byly vybírány výplně nepravidelné oválné (S-J 4m, Z-V 2 m) až 280 cm hluboké jámy (obr. 4). Z nich byly získány četné nálezy keramiky (cca 1600 ks) včetně 13 celých nebo slepitelných nádob, datovatelných do 14. století (obr. 5). Jámu lze interpretovat jako pozůstatek po těžbě písku při výstavbě této části Nového Města. O něco mladší nálezy byly získány z výplní studny zachycené v jihovýchodní části plochy (obr. 6). Ze spodních částí její výplně pocházely četné nálezy (včetně několika celých nádob) datovatelné do 15. století (obr. 7). Tato studna byla v severní části narušena mladším výkopem z 16. století (četné zlomky kachlů a celých nádob, obr. 8, 9).
Rozsáhlými novověkými těžebním jamami (17. – 19. století) byly starší situace odstraněny téměř v celé východní polovině sondy (obr. 10). Ačkoliv ze spodních výplní byly často získávány středověké střepy, jedná se o pozůstatky novověké těžby písku. Starší z těchto jam zřejmě vzniká na konci 17. století. Mladší z těchto jam (18. století) překopávala v jižní části plochy starší liniové novověké zdivo (ve směru západ - východ) z kamenů spojovaných jílem (obr. 11).
Toto zdivo (18. století) založené do výplní starší novověké těžební jámy (17. století), bylo porušeno mladší těžební jamou (18. - 19. století), do které bylo vystavěno mladší základové zdivo (obr. 12). Archeologicky zajímavé situace byly zachyceny i v prostoru stávajících sklepů (severní a západního část objektu čp. 1586. Po odstranění betonových podlah a jejich podsypů, zde byly dokumentovány zbytky starších zdiv, místy zahloubených do výplní starších jam (2. pol. 15. století). Zachycená zdiva lze nejspíš přiřadit k jižní části předchůdce domu čp. 1004. Vzhledem k nálezům ze zásypu zjištěné studny lze fungování zdiv zasadit do mladšího novověku a nabízela by se doba vlastnictví objektu čp. 1004 hrabětem J. Canalem (po 1793), kdy se tento aristokrat mohl věnovat úpravám tohoto objektu.

David Polcar