24. 06. 2019

Šachy v Pařížské ulici

Od února 2018 do února 2019 probíhal v několika fázích archeologický výzkum v objektu čp. 128 v Pařížské ulice č. or. 22 na Starém Městě pražském.

V první fázi probíhal výzkum při úpravách suterénu domu (výkopy nové kanalizace, výkopy pro výtahové šachty, plošné snížení některých místností). Betonová podlaha stávajících sklepů se nacházela cca 3,6 m od úrovně současného povrchu ulice. Pod ní byla zjištěna snížená úroveň geologického podloží tvořená ulehlým mírně zahliněným žlutohnědým pískem, překrývajícím povrch štěrkopískové terasy pleistocenní Vltavy. Do sníženého povrchu půdního horizontu byly zahloubeny jámy a stavební konstrukce. Nejmladší z nich (výkopy pro inženýrské sítě, výkopy pro základová zdiva, dlažba z lomových kamenů) souvisely s výstavbou a provozem stávajícího objektu čp. 128. Další skupinou prozkoumaných archeologických situací byly pozůstatky předasanační zástavby. Zejména v jižní části suterénů se podařilo odkrýt půdorys staršího sklepa s valounovou podlahou, patřícího k zaniklým domům čp. 130 a 273 (obr. 1). Ze zásypu tohoto sklepa byl získán zajímavý soubor nálezů z 2. poloviny 19. století, kdy starší objekt zanikl. Další stavební konstrukce zaniklé při výstavbě stávajícího domu byly zachyceny i v západní a východní části stávajících suterénů. Datování vzniku těchto zdiv je velmi obtížné a nelze vyloučit, že některá ze zachycených zdiv předasanační zástavby mohou být i středověkého původu.
Novověké nálezy z průběhu 17. a 18. století byly získány z vrstvy v západní části sklepa, kde překrývala výkop jámy, z jejíž výplně byl získán soubor nálezů z 1. poloviny 16. století, další objekt spadal do poloviny 15. století a odkrytá studna pak do poloviny 14. století. Zánik další skupiny objektů, zahloubených do podloží lze datovat do závěru 13. století, kdy byly rovněž zasypány dvě studny (obr. 2). V této době zaniká i zahloubený dřevohlinitý dům, z něhož se podařilo zachytit nároží a dvě stěny (obr. 3). Do 2. poloviny 13. století jsou datovány i nejmladší nálezy ze dvou nepravidelných nejspíše těžebních jam. Několik menších sídlištních jam a zbytky dvou pecí zkoumaných v suterénech můžeme považovat za pozůstatky staršího osídlení z přelomu 12. a začátku 13. století (obr. 4). V druhotných pozicích v mladších objektech byla nalézána také keramika z 10. století.
V lednu a únoru letošního roku pak proběhl výzkum na ploše úzkého dvora o ploše cca 4x20 m (obr. 5,6). V jižní části a severní části byly dokumentovány zdiva sklepů domů zbouraných při asanaci (obr. 7). V jižním sklepě byla po odstranění suťovitých zásypů s nálezy 2. poloviny 19. století a cihlové podlahy dokumentována vrstva (výplň staršího sklepa nebo rozlehlé jámy) s četnými nálezy z poloviny 13. století. V severním sklepě, rovněž zasypaného ve 2. polovině 19. století, nebylo podlahy sklepa dosaženo. Zdiva těchto sklepů i s nimi související základové zdivo ve střední části dvora byla zahloubena do souvrství s nálezy 2. poloviny 15. století – 1. poloviny 16. století. Pod ní zkoumaný spáleništní horizont, překrýval stavební konstrukce částečně podsklepeného domu zaniklého požárem v 15. století (obr. 8). Právě ze zásypu tohoto sklepa pochází zajímavý nález, a to drobná šachová figurka věže vysoustružená ze zvířecí kosti (obr. 9). Vrstvy 15. století zde překrývaly zbytky studny, z větší části odstraněné výstavbou stávajícího objektu. V prostoru mimo tento středověký sklep bylo dokumentováno souvrství mladšího 13. století, překrývající několik do sníženého podloží zahloubených objektů zasypaných nejpozději v 1. třetině 13. století. Nejvýznačnější z nich byl zbytek dalšího zahloubeného dřevohlinitého domu. Na dně tohoto objektu bylo dokumentováno několik drobných kůlových jamek a jedna větší sloupová jáma (obr. 10). V západní části bylo souvrství mladšího 13. století odděleno od výplní starší jámy dlažbou z břidlicových placáků (obr. 11). Rovněž v této ploše byly ve výplních mladších středověkých jam nalézány příměsi keramiky datovatelné do 11. století.
David Polcar