01. 05. 2020

Dům U Sixtů po více než 20 letech

V loňském roce začala rozsáhlá rekonstrukce osmi historických objektů v jádru Pražské památkové rezervace, která je již od r. 1992 do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V bloku mezi Staroměstským náměstím, Celetnou, Kamzíkovou a Železnou ulicí tak vzniká luxusní hotelový komplex, přičemž celý projekt stojí nejen ve středu zájmů orgánů památkové péče a ochrany, ale také péče o naše archeologické dědictví (obr. 1).

Naše společnost navázala na rozsáhlé archeologické práce z 90. let minulého století, které proběhly ve střední a zadní části parcely Sixtova domu (čp. 553/I - objekt A, šedé plochy na obrázku 02 – objekty B, C a Y). První archeologické sondy však byly v prostoru domu realizovány pod vedením L. Špačka již v šedesátých letech, kdy se uvažovalo umístit do objektu stanici podpovrchové tramvaje vedoucí ze Staroměstského náměstí pod Celetnou ulicí směrem k Prašné bráně. Další drobná archeologická sondáž následovala v roce 1990 a její výsledky spolu s výsledky zjišťovacího výzkumu, provedeného v roce 1994, vytvořily základ pro formulaci strategie následného rozsáhlého předstihového výzkumu. Ten byl zahájen v březnu roku 1995 a pokračoval až do roku 1997. Na počátku roku následujícího byl však celý stavební projekt zcela zastaven. Z celkové plochy určené k terénnímu výzkumu byly prozkoumány zhruba tři čtvrtiny. Jedním z důsledků zastavení celého tehdejšího projektu je absence zpracování terénní části výzkumu, která je dodnes výrazně limitujícím faktorem pro navazování na jeho zjištění.

Pojďme si tedy ve stručnosti shrnout výsledky rozsáhlého odkryvu z 90. let. Stratigraficky nejstarším nálezem byly dva hroby SZ-JV orientace zahloubené do půdního horizontu a neobsahující žádné nálezy. Tyto hroby tvořily s velkou pravděpodobností součást pohřebiště z 2. poloviny 9. až 10. století zasahujícího až do Celetné ulice. Nejstarší sídelní horizont se projevuje zejména četnými výrobními objekty datovanými rámcově do 2. poloviny 12. století (pyrotechnologické objekty, kadluby, výrobní odpad). Ve druhém sídelním horizontu se vytvářela nejstarší zástavba zadního traktu vrcholně středověké parcely, k jejímuž vymezení došlo někdy v průběhu 2. poloviny 12. století. Zástavba plochy zkoumaného dvora byla tvořena četnými pravoúhlými zahloubenými objekty různých velikostí a pestrých stavebních konstrukcí. Jednalo se o zapuštěné části nadzemních staveb, které mohly sloužit jako chladné skladovací prostory. V této době zřejmě vznikly také dva nejstarší románské domy, situované v čele parcel při dnešní Celetné ulici.

Ve třetím sídelním horizontu datovaném do 1. poloviny 13. století pravděpodobně došlo k rozdělení původních dvou širokých parcel do tří až čtyř částí, které se projevují také výstavbou dalších dvou domů (v dnešním západním traktu sklepů čp. 553 a za románským domem čp. 555), které společně s domem čp. 554 uzavíraly čelo západní parcely. Na užších parcelách výzkum zachytil výrazné stopy odlišného využití zázemí obou domů, které se projevují v archeologických pramenech a mohou indikovat např. rozdílný způsob obživy jejich majitelů. Velmi vysokou sociální úroveň dokládají nejen torza honosných románských domů, ale také množství importovaných luxusních předmětů hmotné (velké torzo malovaného skleněného arabského poháru) a duchovní kultury (plastika Madony s Ježíškem patrně z parohoviny). Převážná absence výrobních objektů (kromě nejstaršího horizontu), množství staveb se skladovací funkcí a některé nálezy naznačují, že v určitém období těžiště aktivity majitelů parcel mohlo spočívat v obchodu.

Přelom 13. a 14. století uzavírá možnost detailně sledovat archeologickými metodami podobu a využití parcel, jejichž terén se zvýšil v průběhu 13. století v důsledku ukládání odpadu o 1,2–1,8 m. V této době došlo k radikální proměně projevů sídelní aktivity, zejména se mění zacházení s odpadem – prostor dvora se začíná udržovat čistý. Této změně rovněž odpovídá odlišná stavební kvalita zadní části parcel – dosud výhradně dřevěné stavby ustoupily v této době nejstarší zděné zástavbě.

Poznání období 14. až 16. století umožnil výzkum mnoha studní, které sloužily druhotně jako odpadní jímky a poskytly bohaté soubory nálezů keramiky, skla, dřeva, látek, kůží a ekofaktů. Záznamy pocházející již z počátku 15. století vypovídají o obchodních transakcích spojených se scelováním původních menších parcel. K jejich definitivnímu spojení došlo na počátku 16. století, kdy vznikají pozdně gotická dvorní křídla Sixtova domu, a celý stavební komplex získává honosný palácový charakter. Dispozičně se tento komplex přizpůsobuje starší paprsčité parcelaci tohoto staroměstského bloku.

Tolik stručně k výsledkům dosud z velké části nezpracovaného, avšak v několika odborných článcích publikovaného výzkumu. Po mnohaleté pauze došlo roku 2013 ve střední části dvora domu čp. 556 (ppč. 547, obj. I – červený bod na obr. 02) k realizaci zjišťovací sondy o rozměrech 1,5 × 1,5 m. Celková hloubka zjištěného historického souvrství dosáhla 4 m. Sondou byla nejspíše zachycena výplň dřevohlinitého domu z 12. – 13. století. Po další pauze se pak loňského roku rozběhla nejspíše závěrečná etapa celého projektu. V létě a na podzim byly realizovány tři ručně kopané archeologické zjišťovací sondy (čp. 1094 - objekt D a čp. 547 – nepodsklepená část obj. E) a sledován byl bezpočet drobných statických sond stavby, zejména ve sklepích objektu E. Tato zjištění, zpracovaná do podoby nálezové zprávy, přinesla dostatek podkladů pro přípravu projektu plošného výzkumu v dosud archeologicky nezkoumaných a nepodsklepených plochách.

První práce proběhly v březnu a dubnu na konci dvora čp. 553 (obj. Y, žlutě na obr. 02), kde byly postupně ručně prokopány 3 sondy do hloubky okolo 2 m (obr. 03-06). Ačkoliv byly svrchní partie terénů poškozeny četnými inženýrskými sítěmi a zemními zásahy stavby v 90. letech, přinesl nakonec výzkum velmi zajímavá zjištění. Svrchní a střední partie celého souvrství reprezentovaly vrstvy životních nečistot v zadní části středověké parcely a četné vrstvy štětů, které měly zlepšit možnosti pohybu v často rozbahněném terénu. V sondě Y03 (nejblíže k již dříve prozkoumané části dvora) byla odkryta linie tří kůlů, které nejspíše reprezentovaly staršího předchůdce kamenné parcelní zdi odkryté v celé délce dvora předchozím výzkumem. Z úrovně povrchu půdního horizontu se zahlubovaly četné jámy (objekty), které reprezentovaly pozůstatky zdejších sídlištních a řemeslnických aktivit v období 2. poloviny 12. až počátku 13. století (obr. 07). Odkryty byly dvě pece – jeden jednoduchý vanovitý objekt s vypáleným dnem a jedna pec s vrstvou tepelně akumulačních kamenů na dně (obr. 08). Částečně odkryt byl také půdorys zahloubeného dřevozemního domu včetně jeho vstupní šíje (obr. 09). Četné pyrotechnologické aktivity doložily, mimo odkryté pece, také mnohé nálezy strusky, výhřevných kamenů (diabasy, minety), technických misek, ale především nález zlomku kamenného kadlubu s licími kanálky (obr. 10). Ze stejného období pochází také nalezený denár Vladislava II. (po 1158), zlatá či pozlacená záušnice nebo krásná drobná bronzová lžička (obr. 11, 12).

Další práce probíhaly také v místě zbytku dochovaných archeologických terénu v interiéru nádvorního křídla domu čp. 553 (obj. B – modře na obr. 02). Výzkum zde zachytil mocné souvrství navážek a planýrek středověkého stáří (obr. 13) a četné zahloubené objekty z 12. a 13. století. Další práce pak proběhly v přízemí objektu K a prvním suterénu objektu E, kde byly položeny sondy do zásypů nad klenbami zaniklých a zasypaných gotických sklepů (obr. 14-16). V objektu E pak rovněž došlo k dokumentaci a rozebrání zazdívky (směs zlomků architektonických prvků – většinou fragmentů schodů) ve vstupu do dosud neznámého prostoru (obr. 17). Ten byl nejspíše zasypán ve 30. letech 20. století v souvislosti s rekonstrukcí tohoto objektu (obr. 18).

Další archeologické odkryvy budou v těchto místech pokračovat v minimálně dvou etapách v průběhu letošního léta. O případných zajímavých nálezech budeme informovat.

Literatura:

Bureš, M. – Kašpar, V. – Vařeka, P. 1997a: Sixtův dům, teze přednášek SPS, Muzejní a vlastivědná práce – časopis společnosti přátel starožitností 3/97, roč. 105, 181–183.

Bureš, M. – Kašpar, V. – Vařeka, P. 1997b: The formation of the high medieval tenements along the Old Town Square in Prague. Urbanism in Medieval Europe, Papers of the „Medieval Europe Brugge 1997“ Conference, Vol. I.; 205–210.

Bureš, M. – Juřina, P. – Kašpar, V. – Vařeka, P. 2002: Madonna ze Sixtova domu. Archeologický výzkum Sixtova domu na Starém Městě pražském, Dějiny a současnost 3/2002, 55–57.

Bureš, M. – Finková, K. – Kašpar, V. – Petříčková, J. – Vařeka, P. 1998: Výzkum parcely domu u Sixtů čp. 553/I na Starém Městě pražském, Archeologické rozhledy 50, 603–618.

Kašpar, V. 2000: Celetná ulice čp. 553/I – Sixtův dům, In: Z. Dragoun a kol., Archeologický výzkum v Praze v letech 1997–1999, Pražský sborník historický 31, 364–366.

Royt, J. 2002: Madonna ze Sixtova domu pohledem uměleckého historika, Dějiny a současnost 3/2002, 57–58.

Vyšohlíd, M. 2015: Praha 1 - Staré Město, Celetná ulice čp. 556/I, In: Z. Dragoun a kol., Archeologický výzkum v Praze v letech 2013–2014, Pražský sborník historický 43, 602.

Nálezové zprávy:

Vyšohlíd, M. 2013: Nálezová zpráva o provedení zjišťovacího archeologického výzkumu provedeného na dvoře domu čp. 556 na parcele parc. č. 547 v Celetné ulici č. or. 8 v katastrálním území Staré Město v Praze 1. Archiv NZ Archaia Praha z.ú. č.j. 76/13.

Vyšohlíd, M. 2019: Nálezová zpráva o provedení zjišťovacího archeologického výzkumu v domech čp. 547, 551, 553, 824 a 1094 na parcelách parc. č. 539/2, 542, 544, 548/1 a 548/2 v ulicích Celetná, Kamzíkova, Železná a na Staroměstském náměstí v katastrálním území Staré Město v Praze 1. Archiv NZ Archaia Praha z.ú.

Vyšohlíd, M. 2020: Nálezová zpráva o provedení záchranného archeologického výzkumu při odtěžování klenebních zásypů v domech čp. 547, 553, 824 a 1094 v ulicích Celetná, Kamzíkova, Železná a na Staroměstském náměstí v katastrálním území Staré Město v Praze 1. Archiv NZ Archaia Praha z.ú. č.j.

V. Kašpar - M. Vyšohlíd