23. 10. 2020

Archeologie vsi Michle

Od srpna tohoto roku probíhá rozsáhlý archeologický odkryv v Michelské ulici v Praze 4 - v centru někdejší vesnice Michle. Rozlehlý hospodářský areál bývalých usedlostí čp. 3 a částečně čp. 2 o rozloze přes 7000 m2 se nachází zhruba 70 m jižně od Botiče. Ve 20. století byl areál tvořen početnou provozní nepodsklepenou zástavbou na protáhlé dispozici s mnoha kancelářskými, školícími, výrobními a skladovými prostory situovanými okolo několika stísněných dvorů. Tato zástavba byla před samotným výzkumem kompletně stržena (obr. 1).

Četností archeologických nálezů a jejich koncentrací náleží katastry Michle, Záběhlic, Nuslí a Vršovic k mimořádně intenzivně osídleným, ve srovnání s dalšími katastry na území hlavního města Prahy. Známe zde přes 30 lokalit – archeologicky zkoumaných míst, které reprezentují celé období zemědělského pravěku – od jeho počátků v neolitu až po období stěhování národů. Archeologické doklady zdejšího osídlení však pocházejí také slovanského období, raného středověku a samozřejmě také z období vrcholného středověku a novověku.

Na ploše výzkumu původně stály dva historické objekty (čp. 2 a 3), které byly odděleny zaniklým mlýnským náhonem. Oba byly nepochybně součástí historického jádra obce a patřily k nejstarším usedlostem, jejichž vznik je možno předpokládat minimálně v průběhu 2. poloviny 14. století. Usedlosti nepochybně prošly komplikovaným stavebně-historickým vývojem, přičemž až do poloviny 19. století byly obě tvořeny pravidelnou zástavbou okolo centrálního dvora, která sahala přibližně do jedné třetiny dnešních dlouhých podélných parcel, jejichž východní dvě třetiny sloužily jako přilehlé pole, sady či zahrady (obr. 2).

Pozemek se nachází v Ochranném pásmu památkové rezervace v hlavním městě Praze v místech s mimořádně vysokým rizikem výskytu archeologických památek a situací především z období raného, vrcholného i pozdního středověku a novověku, o čemž svědčí i skutečnost, že Michle je poprvé zmiňována v písemných pramenech k roku 1185, kdy je mezi poddanými Vyšehradské kapituly uváděn jistý zlatník Prowod a jeho syn Janis z Michle. Rovněž v roce 1222 je Michle společně s dalšími vesnicemi uváděna mezi majetky Vyšehradské kapituly. V polovině 14. století je již ve vlastnictví břevnovského kláštera doložen nejen rozsáhlý poplužní dvůr (sousedí s předmětnou plochou), ale také mlýn s kontinuitou minimálně do 19. století. Jeho komplikovaný stavebně-historický vývoj byl roku 2015 v komplexnosti zkoumán naší společností (o výzkumu stručně zde) před vznikem novostavby bytových domů čp. 1569 západně od Michelské ulice při toku Botiče (cca 150 metrů severozápadním směrem).

Plocha výzkumu usedlostí čp. 2 a 3 byla na základě jejího charakteru rozdělena do čtyř základních úseků A – D, přičemž úsek A reprezentoval plochu s velkým množstvím recentních navážek a pod nimi dochovaných náplavů mezi zaniklým náhonem a Botičem. Úsek B reprezentoval zadní část parcely s plochou zahrad a sadů, úsek C plochu střední části parcely bezprostředně za její zástavbou a úsek D samotné jádro zemědělské usedlosti s možnými zbytky její zástavby a dvorem. Celá plocha byla pak pro přehlednost rozdělena do ortogonální sítě sond o velikosti 4x4 m (obr. 3).

Archeologický výzkum začal v zadní části parcely (plocha B), kde bylo zachyceno nevelké souvrství se zlomky keramiky od středověku do 20. století. Jednalo se o zahradní horizont, který překrýval mladší i starší svahoviny (obr. 4). Spodní partie svahovin, které překrývaly písky a štěrkopísky podložní terasy, obsahovaly ojedinělé drobné zlomky pravěké keramiky. V této části pozemku byly sporadicky odkryty drobnější zahloubené objekty novověkého stáří a úpravy pochozích povrchů (cesty) v podobě štětů - vysypaných kamenů a zlomků cihel (obr. 5).

Plocha A (severně od B) byla zkoumána pouze formou bagrovaných řezů terénem s jejich začištěním, popisem a vzorkováním. Na rozhraní ploch A a B a následně v ploše C byl zkoumán také průběh zaniklého náhonu, který byl definitivně zasypán někdy na počátku 20. století. Ze svrchních partií jeho zásypu pak pocházelo velké množství nálezů – skleněné lahvičky, porcelánové dózičky, dýmky, kameninové lahve na minerální vodu, kamnové kachle a další (obr. 6). Spodní jílovité usazeniny náhonu obsahovaly většinou zlomky keramiky z 18. století a na některých místech pak také zbytky dřevěných konstrukcí včetně svislých kůlů (Obr. 7 a 8). Z těchto usazeniny byly odebrány vzorky na následné enviromentální analýzy.

Plocha C již přinesla četné doklady mladší zaniklé zástavby (obr. 9 a 10), a ač byla plocha poškozena mnoha inženýrskými sítěmi, značně se zvýšil také počet odkrytých zahloubených jam – většinou sloupových jam a kůlových jamek. Překvapením bylo stáří těchto objektů spadajících dle keramiky do 11. a 12. století (obr. 11 a 12). Západní část plochy C a plocha D pak začíná přinášet poměrně četné doklady drobných pyrotechnologických objektů v podobě vanovitých a mísovitých jam s vypálenými stěnami a výhřevnými kameny (obr. 13). V jádru bývalého statku bude výzkum probíhat v závěru října a první polovině listopadu.

Celý pozemek byl v minulosti srovnán do roviny z původního mírného svahu, a tak došlo v jeho jižní části k likvidaci větší části starších historických terénů a v severní části naopak k dosypání terénů mohutnou navážkou. Doklady původních povrchů byly odkryty pouze při jižní hranici pozemku pod základovými spárami sousedních budov. Větší část vrcholně a pozdně středověkých a raně novověkých terénů tak byla zničena již v minulosti. Subrecentní a recentní navážky tak na velké části plochy nasedají přímo na terény 11. a 12. století.

Výzkum probíhá pouze v ploše budoucí stavební jámy, a to postupně v jednotlivých dílčích úsecích, tak jak jsou předávány stavbou. Tato těsná součinnost se zemními pracemi stavby (odtěžování stavební jámy, zakládání obvodové stěny jámy) sice přináší jisté komplikace, ale zatím se poměrně daří udržet vzájemnou koordinaci prací.
Po závěru terénních etapy archeologického výzkumu v listopadu naváže jeho zpracování, které bude trvat minimálně jeden rok.
Martin Vyšohlíd