10. 11. 2020

Smíchov City – archeologický výzkum první etapy.

V průběhu září až listopadu 2020 proběhl v několika fázích archeologický výzkum, vyvolaný plánovanou realizací 1. etapy rozsáhlého developerského projektu Smíchov City, během kterého se postupně zastaví rozsáhlé území brownfieldu smíchovského nádraží. Plocha se nachází na rohu ulic Nádražní a Za Ženskými domovy (obr. 1). V této fázi bude realizována výstavba východního bloku celého projektu (objekty SM1, SM2), a to na ploše o rozměrech cca 60 až 90 m na 120 m.

Na většině této plochy probíhal archeologický výzkum formou odborného dohledu během zemních prací. V průběhu dohledu byla uprostřed předmětné plochy (obr. 2) zjištěno rozlehlé soujámí (80 x 40 m), které odstranila starší situaci na cca 2/3 předmětné plochy. Výplně této jámy obsahovaly i nálezy keramiky z konce 19. století. Tyto jámy lze považovat za pozůstatky po těžbě písku při výstavbě nádražních objektů ve 2. polovině 19. století.

Mimo tuto jámu byla na většině zbylé plochy pod vrstvou navážek dokumentována světle hnědá vrstva půdy s nálezy datovatelnými do 15. – 18. století, která nasedala na zbytky tmavého půdního horizontu. Pod půdním horizontem byla na předmětné ploše (s výjimkou jihovýchodního rohu stavební jámy) dokumentována štěrkovitá nivní půdu nasedající na povrch štěrkopískové terasy pleistocénní Vltavy. Tato situace, dokumentovaná již v průběhu zjišťovacího výzkumu v létě 2019, nevyžadovala realizaci plošného výzkumu (obr. 3).

Plošný výzkum byl proveden na dvou vybraných plochách - při východním okraji plochy, kde byly až v průběhu stavebních prací zjištěny pozůstatky pravěkých a raně středověkých aktivit a ve střední části pozemku (v severozápadní části objektu SM2 a západní části objektu SM1), kde byla zkoumána novověká cesta (zachycená již v průběhu zjišťovacího výzkumu v létě 2019).

V průběhu stavebních prací byl na východním okraji stavební jámy odkryt pruh se zbytky starších terénů v délce cca 90 m dlouhém a šířce 1- 2 m (obr. 4). Stavební práce v tomto prostoru byly zastaveny a po začištění hrany stavební jámy byl dokumentován vzniklý profil. Pod recentními navážkami byla dokumentována vrstva novověké ornice, několikanásobně porušená mladšími výkopy. Ta nasedala na zbytky půdního horizontu, které překrývaly pozůstatky nivní půdy ve formě zahliněného písčitého štěrku, překrývající povrch štěrkopískové terasy pleistocénní Vltavy. V jihovýchodním rohu stavební jámy štěrkovitá půda mizí a štěrkopísek je překryt ne příliš mocnou (cca 40 cm) vrstvou okrové spraše, na které se místy vyvinula tmavá půda. Při dokumentaci zmíněného řezu bylo dokumentováno několik archeologických objektů. Na této ploše byl po dokumentaci vzniklého řezu proveden plošný archeologický výzkum (obr. 5). V jeho průběhu byly prozkoumány zbytky raně středověkého kostrového pohřebiště, narušujícího starší pravěké situace. Již při dokumentaci východního řezu byly v jednom z dokumentovaných objektů zjištěny zbytky lidské kostry uložené na zbytcích dřevěného prkna (obr. 6). Další dva kostrové hroby (obr. 7, 8) orientované západ-východ s hlavou k západu uložené na dřevěném prkně byly prozkoumány v průběhu výzkumu. V jednom z těchto hrobů byla nalezena nádoba (obr. 8, 9) umožňující datovat existenci pohřebiště do poloviny 10. století. Výkopy raně středověkých hrobových jam narušily starší žárové pohřebiště. Získané zbytky keramických nádob, do kterých byl uložen popel se spálenými kostmi, lze datovat do střední doby bronzové (obr. 10, 11). Také některé z dalších drobných zahloubených objektů lze považovat za zbytky žárových hrobů. Obě pohřebiště velmi pravděpodobně pokračují do dnešní Nádražní ulice. Jeden z žárových hrobů byl nalezen až při svahování východní hrany stavební jámy mechanizací stavby těsně vedle stávajícího chodníku, a to těsně pod dnešním asfaltovým povrchem. V jihovýchodní části plochy bylo pak prozkoumáno několik nezřetelných menších sídlištních objektů (obr. 12) obsahující drobné zlomky blíže nedatovatelné pravěké keramiky.

V průběhu zemědělského využívání plochy ve středověku a novověku byly povrchové partie půdního horizontu přeměněny na ornici, do značné míry kontaminovanou nálezy datovatelnými od 15. do 18. století. Do této vrstvy byla založena novověká cesta (obr. 13) doložená i na historických plánech z 19. století (obr. 14). Spodní partie úvozu této cesty zahloubené až na úroveň štěrkovité půdy byly zpevněny jílem a dosypanou sutí. V průběhu užívání této cesty byla na její západní straně vybudována opěrná zídka dokumentovaná v celé zachycené délce cesty cca 50 metrů (obr. 15). Úvoz cesty byl v průběhu provozu několikrát dosypáván. A to až na povrch původně vybudované opěrné zdi poté byly na západním a východním okraji cesty vybudovány odvodňovací příkopy (obr. 16). Výplně z těchto příkopů stejně jako svrchní dokumentovaná úroveň zpevněného povrchu cesty již obsahovala nálezy datovatelné do 19. století. Cesta zřejmě sloužila svému účelu až do vybudování nádraží, kdy byla překryta vyrovnávací vrstvou, do které byly následně hloubeny základy nádražních budov a výkopy související s provozem nádraží.

David Polcar