01. 10. 2021

Masarykovo nádraží podruhé

Na jaře letošního roku začal další z rozsáhlých archeologických odkryvů v areálu Masarykova nádraží. Tentokrát je předmětem výzkumu plocha při Hybernské ulici za bývalou poštou. Vznikne zde nový hotel a investorem projektu je opět skupina PENTA.

V roce 2017-2018 provedla naše společnost rozsáhlý archeologický výzkum v severní části areálu nádraží při ulici Na Florenci, kde právě teď roste novostavba administrativní budovy dle architektonického návrhu Zahy Hadid (obr. 1). Výzkum několika novoměstských parcel přinesl obrovské množství zajímavých archeologických situací i jednotlivých nálezů. Současný výzkum přináší rovněž velké množství zajímavých objevů, které však mají velmi odlišný charakter. Zatímco v předcházejících letech jsme zkoumali zaniklé doklady osídlení a života měšťanů uvnitř Nového Města pražského, dnes odkrýváme plochu v přímo místě novoměstských hradeb – tedy místo čilého provozu na jedné z hlavních cest z Prahy v dobách míru a místo těžkých bojů při obléhání města.

Nejstarší odkryté situace reprezentují doklady komunikací (cest) směřujících ven z Prahy, které časově předcházely založení Nového Města panovníkem Karlem IV. Tyto úpravy povrchů mají podobu jednoduchých štětů – sypaných a udusaných vrstev drobných říčních oblázků a dalších kamenů, často se stopami vyjetých kolejí po koňských povozech (obr. 2). Tyto cesty pocházejí nejspíše z 1. pol. 14. století. O něco mladší komunikace směřující do dnešního Karlína měla podobu kvalitně dlážděné silnice o šířce 11 m s vyzděnými krajnicemi (obr. 3). I tato cesta však ještě předcházela výstavbě novoměstských hradeb.

Po roce 1348 vzniká Nové Město pražské, které bylo velmi rychle obehnáno kamennými hradbami se čtyřmi branami. Jednou z nich byla také Horská brána („brána proti vrchu Vítkovu“), jejíž předpokládané základy zachytila již archeologická zjišťovací sondáž v roce 2018. Brána, která je během tohoto výzkumu postupně odkrývána, byla tvořena dvěma hranolovými věžemi obdélného půdorysu a mezilehlým průjezdem (obr. 4). Výzkum prokázal šířku průjezdu 8 m, délku věží 16 m, přičemž jejich šířka je s největší pravděpodobností rovněž 8 m (síla zdiva 2,2 m, obr. 5). Základy byly zděny z křemenců a břidlic (těžených nejspíše v nedalekých lomech v oblasti dnešního Hlavního nádraží, obr. 6). Pouze v jihovýchodním nároží severní věže zůstal dochován jediný pískovcový kvádr se stopami obrusu od kol projíždějících povozů – poslední nadzemní článek vnějšího ostění brány (obr. 7). Od brány vedla ven z města kvalitně dlážděná silnice – opět s vyzděným obrubníkem (obr. 8). V prostoru předbraní nebyl odkryt hradební příkop a na základě výsledků výzkumu můžeme konstatovat, že vstup do brány byl řešen po stávajícím terénu a příkop byl hlouben pouze po jeho stranách v místech před hradební zdí. Výplň samotného příkopu, který byl intenzivně zasypáván v průběhu 15. až počátku 16. století, byl zkoumán v ploše při Hybernské ulici. Jednalo se o tmavé šedočerné původně zvodnělé souvrství s četnými movitými nálezy z organických materiálů. Nápadné bylo zejména enormní množství zvířecích kostí včetně kravských rohů, často se stopami ořezů – odpad z novoměstských dílen na zpracování kostí (např. páterníci, knoflíkáři, kostečníci nebo hřebenáři). Nalezeno však bylo také větší množství kožených odřezků a polotovarů (odpad ze ševcovských dílen) a menší množství zlomků dřev (kusy skládaných misek, vařečky, lžíce, apod.). Kromě tradičně nalézaných zlomků keramických nádob však nechybí ani fragmenty keramických figurek (obr. 9), přesleny, drobné předměty z barevných kovů nebo mince (obr. 10). Poměrně unikátní je nález již čtyř kusů ořechů do kuše (obr. 11). Jejich nálezy archeologicky podporují písemné prameny hovořící o sídlení střelců (výrobců kuší) u městských bran. Z povrchu komunikací a nečistot na nich utvářených pak pochází větší množství zlomků podkov, několik ostruh a další železné předměty.

Veškeré starší středověké situace byly značně narušeny rozsáhlými zemními pracemi v průběhu novověku. První velké terénní úpravy jsou spojeny s obdobím třicetileté války, kdy bylo nutné vzhledem ke značnému stáří a špatnému stavu hradeb posílit alespoň provizorně jejich obranyschopnost. V prostoru před bránou vznikla reduta tvořená, příkopy, zemními valy a dřevěnými palisádami. Podobu tohoto opevnění známe z několika dobových ikonografických pramenů (obr. 12) a archeologický výzkum postupně ukazuje, že tato zobrazení jsou věrná tehdejší realitě – odkryty byly dvě linie příkopů o šířce 1,5 a 8 m (obr. 13), a také dvě linie dřevěných palisád (obr. 14). Svrchní partie zdejších terénů byly bohužel odstraněny při budování nádraží, takže se nedochovaly povrchové terény z tohoto období. I tak jsou terénní relikty podpořeny nálezy několika střepin dělových granátů, křesadel, olověných kulí a především volně roztroušenými nálezy lidských kostí včetně částí lebek nebo spodních čelistí. V jednom případě byly v zásypu příkopu odkryty ostatky téměř celého jedince (obr. 15). Jedná se pravděpodobně o zbytky těl švédských vojáků, které se tehdy nepodařilo pohřbít. Písemné prameny nám právě v těchto místech dokládají velmi intenzivní boje zvláště v říjnu 1648, kdy zde padly desítky až stovky vojáků.

Po skončení bojů o Prahu na podzim 1648 začaly ihned přípravy na výstavbu nového bastionového opevnění. V této části Nového Města vyrostly nové hradby v průběhu několika málo let. Výzkumem bylo odkryto obezdění severní části bastionu č. 23 – sv. Mikuláše. Základové zdivo odkryté v délce skoro 60 m mělo šířku 3,5 m. Při jeho vnitřním líci byly v pravidelných rozestupech (4-5 m) odkryty polopilířky o síle 0,5 m a délce 1,5 m (obr. 16). Ve zdivu pak byla odkryta linie svislých kruhových až oválných otvorů, které byly vyzděny v celé výšce zdiva až na jeho základovou spáru (jejich účel zůstává nejasný). V sousedství původní Horské brány bylo odkryto základové zdivo podzemní chodby, která vedla zemním tělesem bastionu až k výpadní brance do příkopu v kurtině severně od bastionu (obr. 13, 17). Před bastionem byl vyhlouben rozsáhlý příkop, který byl zasypán až v souvislosti se zánikem celého opevnění v 70. letech 19. století.

Poslední časovou etapu reprezentují nálezy spojené s existencí nádraží, které zde vzniklo před polovinou 19. století. Koexistence nádraží a barokního opevnění trvala až do 70. let 19. století, kdy byly hradby strženy (obr. 18). V prostoru pod magistrálou byla odkryta základová zdiva přesuvny, která byla původně tvořena pojízdnou kolejí na pohyblivém roštu (mostku) a jednotlivými pevně zabudovanými souběžnými odstavnými kolejemi (obr. 19). Částečně odkryty byly rovněž základy budov celních skladů, kantýny pro zaměstnance nádraží, kovárny a administrativní budovy (obr. 20). Překvapením byl odkryv dvou železobetonových podzemních nádrží na vodu (obr. 21). Ty měly kruhový půdorys o průměru 9 m a za druhé světové války sloužily jako strategické zásobárny pro vodu do parních lokomotiv. K nádržím bylo položeno provizorní kolejové pole, které bylo rovněž objeveno pod současnou dlažbou této části nádraží (obr. 22).

Výzkum potrvá do závěru listopadu tohoto roku a již teď můžeme konstatovat, že přinesl velké množství velmi zajímavých a jedinečných informací o charakteru a vývoji fortifikace Nového Města pražského.

Martin Vyšohlíd