19. 08. 2022

Antropologicko-archeologický výzkum zaniklého vojenského hřbitova v Praze – Karlíně.

Od dubna do listopadu letošního roku probíhá na rohu ulic Pernerova a Šaldova rozsáhlý výzkum jedné části zaniklého komplexu hřbitovů, které sloužily invalidům, vojákům a jejich rodinám i členům dvou evangelických církví.

HISTORIE HŘBITOVA

Vznik karlínské vojenského hřbitova byl úzce spjat se založením nedaleké barokní Invalidovny – tedy rozsáhlého objektu určeného pro ubytování válečných invalidů (obr. 1). Budova byla projektována a vystavěna Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem podle vzoru pařížské Invalidovny v letech 1731–1737. Základní kámen byl položen za účasti císaře Karla VI. 15. srpna 1732 v době, kdy byla budova již rok rozestavěna. Projekt původně počítal s ubytováním pro 4 000 invalidů s rodinami, nicméně nakonec byla vzhledem k nedostatku financí realizována pouhá jedna devítina původního velkolepého plánu (obr. 2).

Zdejší malý hřbitov byl pravděpodobně založen současně se vznikem Invalidovny pod svahem Vítkova, přičemž roku 1753 byl nově založen vojenský hřbitov s kaplí. Barokní kaple, v jejímž interiéru je dochována fresková malba znázorňující Korunovaci Panny Marie a české patrony, byla postavena v důstojnické části hřbitova a dnes je jedinou dochovanou památkou na jeho někdejší existenci (obr. 3). Plocha byla v 80. letech 18. století rozšířena o helvetský a luteránský hřbitov a r. 1801 byl rozšířen také hřbitov vojenský. Celková plocha hřbitovů tak nakonec dosáhla téměř 24 000 m2. Hřbitov byl ohrazen zdí, rostly na něm vzrostlé cypřiše a kromě kaple zde ještě stála márnice (obr. 4). Celkový počet zde pochovaných není znám, ale jistě dosahoval menších desítek tisíc. Velmi hrubý odhad hovoří o necelých 3 000 důstojníků a jejich rodinných příslušníků. Na hřbitově se samozřejmě pohřbívalo průběžně podle potřeby, ale velké množství těl zde bylo pohřbeno do hromadných hrobů, a to zejména roku 1813, kdy do Prahy dorazily desetitisíce raněných vojáků z bitev u Drážďan a Chlumce (Rakušané, Prusové, Rusové i Francouzi). Již za prusko-rakouské války roku 1866 je uváděno, že hřbitov je již zcela zaplněn a přesto zde byly pohřbeny stovky rakouských i pruských vojáků.

Od té doby se uvažovalo o zrušení hřbitova, především proto, že se rozrůstající zástavba karlínského předměstí dostala do jeho bezprostřední blízkosti. Po zatopení hřbitova ničivou povodní v září 1890 bylo roku 1894 definitivně schváleno jeho zrušení. Současně bylo rozhodnuto o transferu vybraných ostatků i umělecky nejcennějších náhrobků na další hřbitovy, zejména na Olšany (odd. 10b hřbitova IX.). Obec karlínská převzala pozemky hřbitova postupně v letech 1905–1911, přičemž na vojenském hřbitově bylo údajně exhumováno okolo 5 000 těl, z toho necelá 1 000 v důstojnické části hřbitova (20 generálů a 25 plukovníků). Nejvyšším důstojníkům (téměř vždy šlechtici) byla přidělena spolu s jejich náhrobky samostatná hrobová místa. Přenesen byl také pomník darovaný carem Alexandrem I. jako uctění 45 ruských důstojníků padlých roku 1813. Ten se dnes nachází na olšanském hřbitově II. na pohřebišti ruských vojáků (obr. 5). Naprostá většina těl však skončila ve společných hrobech, ale zvlášť pro mužstvo a pro důstojníky.
Ostatky a některé pomníky byly přeneseny také k památníku bitvy u Štěrbohol (1757), kde stál pomník pruského generála Kurta Christopha hraběte Schwerina (1684–1757), a kde tak vznikl nový vojenský hřbitov. Byly sem převezeny také ostatky vojáků z vojenského hřbitova na Hradčanech (celkem se mělo jednat o 30 pozůstatků důstojníku zemřelých v letech 1813 a 1866). Štěrboholský hřbitov zcela zanikl po druhé světové válce (pomník byl v nové podobě odhalen r. 2007). Část pozemků prodala karlínská obec v letech 1906 a 1917 strojírně Breitfeld, Daněk a spol. (později ČKD Praha) pro rozšíření továrny a stavbu železniční vlečky. Zbytky továrních budov byly strženy po povodních v roce 2002.

ZÁKLADNÍ INFORMACE O VÝZKUMU

Již roku 2013 proběhl antropologicko-archeologický výzkum ve střední a východní části hřbitova na místě dnešní budovy AFI Karlín (Butterfly) mezi ulicemi Pernerova a Korybutova. Jednalo se o plochu více než 7 000 m2. Při tomto výzkumu bylo odkryto 1019 hrobů se 1429 jedinci. Jejich největší část náležela k vojenskému hřbitovu mužstva, menší pak k luteránskému a helvetskému hřbitovu. Důstojnická část hřbitova tehdy nebyla stavbou zasažena a tudíž ani nebyla zkoumána. Ostatky z hrobů putovaly do depozitáře antropologického oddělení Národního muzea, neanatomicky uložené lidské kosti byly pohřbeny do společné nově zbudované hrobky na olšanském hřbitově IV. (odd. 9). Hrobka byla vysvěcena roku 2016 a zdobí ji kopie sochy fyzilíra (pěšák s puškou), který byl součástí jednoho z původních karlínských náhrobků (obr. 6).

V současné době probíhá výzkum v západní části důstojnického hřbitova, který sloužil pro pohřbívání pražských velitelů a důstojníků z městské posádky a pro pohřby ruských a pruských důstojníků zraněných v bitvách a zemřelých v pražských špitálech. Tato část hřbitova byla založena až na počátku 19. století (z nutnosti rozšíření původní důstojnické části hřbitova) a jako hřbitov tedy sloužila necelých sto let (obr. 7). Práce probíhají postupně na jednotlivých plochách, tak jak jsou nám předávány stavbou. V první fázi probíhal výzkum ve střední části budoucí stavební jámy (obr. 8) a postupně se přesouvá směrem k Pernerově ulici a směrem východním (k parku s kaplí).

ANTROPOLOGICKÝ VÝZKUM

Do konce srpna bylo přiděleno pořadové číslo zhruba pěti stovkám odkrytých hrobů, přičemž ne ve všech se dochovaly ostatky pohřbených nebo se dochovaly pouze částečně. Veškeré dosud zjištěné antropologické poznatky jsou předběžné a byly získány v průběhu terénních prací našimi antropology. Detailní analýza pozůstatků proběhne až po jejich laboratorním zpracování. Hřbitovní horizont můžeme předběžně rozdělit do tří základních úrovní, z nichž jako nejstarší se jeví masové hroby objevené zejména v západní části zkoumané plochy (obr. 9). Ty byly vyhloubeny nejspíše někdy v prvních dvou desetiletích 19. století, kdy v tato část hřbitova ještě nebyla zaplněna regulérními hroby důstojníků. Předpokládáme, že se jedná o hroby v bitvách raněných vojáků (zejména bitev napoleonských válek z roku 1813), kteří byli převezeni do Prahy, kde svým zraněním podlehly. Většinu těl v těchto hrobech tvoří velmi mladí muži, nalézany jsou však také kostry žen. Mohlo se jednat např. o jejich družky, manželky a ošetřovatelky, které podlehly infekčním nemocem, které se začaly v Praze šířit.

Další dva mladší horizonty jsou již tvořeny řadovými hroby regulérního hřbitova, kde byli pochováváni důstojníci a jejich rodinní příslušníci (obr. 10). Významné procento (hrubý odhad je okolo 35-40%) tvoří opět ženy, ale pohřbeny jsou zde i děti. Nalezeny byly četné doklady patologií – často se vyskytuje skolióza (zakřivení páteře), artritida (zánětlivé onemocnění kloubů), osteoporóza (řídnutí kostí související s věkem nebo špatnou výživou) a zjištěn byl syfilis i nádorová onemocnění. Doložena je také vysoká fyzická zátěž některých jedinců v podobě tzv. Schmorlových uzlů (výstupky meziobratlových plotének do těl obratlů) nebo nedostatečná výživa v dětství (nekvalitní zubní sklovina). Relativně časté jsou také doklady kraniální pitvy v podobě odříznuté klenby lebeční (obr. 11). Kupodivu dosud nebyly zachyceny jednoznačné doklady válečných zranění nepočítajíce v to samozřejmě srůsty zlomenin. O intenzitě pohřbívání svědčí velké množství neanatomicky uložených lidských kostí v zásypu jednotlivých hrobových jam (narušení starších hrobů) i ve vrstvách navážek nad hřbitovním horizontem. Veškeré ostatky z prozkoumaných regulérních hrobů (včetně masových) budou po zpracování předány do depozitáře antropologického oddělení Národního muzea. Ostatní lidské kosti budou pietně přepohřbeny do společné hrobky na Olšanech.

ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY

Archeologické nálezy a zjištění můžeme také rozdělit do několika základních časových horizontů a druhových kategorií. Časově jde o nálezy hřbitovu předcházející, nálezy z doby jeho existence a nálezy z doby existence zdejšího továrenského provozu. Překvapením byl nález studny s kamenným věncem, která vzniku hřbitova předcházela (obr. 12). Z písemných pramenů jsme zatím žádné další informace nezjistily, a tak nevíme, zda se jednalo o studnu v bezprostřední blízkosti zemědělské usedlosti nebo jen studnu na zahradě či v sadu, který zde mohl být před vznikem hřbitova. Ze studny pochází zlomky kamnových kachlů z 2. pol. 16. století a zlomky keramiky ze 17. až 18. století. Četné zlomky keramiky z 16. až 19. století pocházejí také ze hřbitovního horizontu a ze zásypů jednotlivých hrobových jam. Tyto zlomky částečně dokládají lidské aktivity v těchto místech před existencí hřbitova, částečně se sem však dostaly z jiných míst spolu s přesuny zeminy.

Nejdůležitějšími nálezy jsou však předměty uložené do rakví spolu s těly zemřelých – jednalo se především o předměty dokládající jejich katolickou víru (krucifixy, růžence nebo svátostky – medailonky; obr. 13–15), spíše výjimečně pak věci další (např. hřeben, mince, zubní protézy apod.), dochované součásti oděvu zemřelých (fragmenty kožené obuvi, textilu, oděvní spínací háčky a knoflíky, obr. 16, 17). Zatím ojedinělý nález reprezentuje vojenský důstojnický řád za 25 let odsloužené služby (obr. 18). K častým nálezům patří také kovové (železné, bronzové, mosazné a zinkové) součásti rakví (ozdobná madla, plechové ozdobné kování dřevěných rakví, krucifixy, kovové číslice s datem pohřbu apod.; obr. 19–23). Většina jednotlivých pohřbů byla v dřevěných rakvích, které se však dochovávají pouze v podobě zcela zetleného dřeva „otisknutého“ do hlíny. Méně je pak pohřbů bez rakví (pravděpodobně jen v pytli) a nalezeno bylo jen několik celokovových zinkových rakví (obr. 24). Výjimečně byly zatím odkryty také cihlové zděné hrobky, ve kterých se však ostatky buď nedochovaly, nebo byly vyzvednuty v době zániku hřbitova (obr. 25).
Překvapivě četné jsou pak nálezy kamenných náhrobků, které byly v době zániku hřbitova povaleny na zem, propadly se do hrobových jam nebo byly shozeny do zděných hrobek (obr. 26, 27). Do současnosti bylo nalezeno okolo 350 fragmentů náhrobků včetně několika nápisových desek, které nás informují o jménech zde pochovaných důstojníků nebo jejich manželek (obr. 28–31). Písemné prameny o zde pohřbených důstojnících jsou totiž značně torzovité a ani zdaleka nevytváří celkovou představu o zdejších vojácích a jejich rodinných příslušnících. Veškeré fragmenty náhrobků jsou pečlivě dokumentovány a část z nich se stane součástí sbírek Muzea hlavního města Prahy a Olšanských hřbitovů.

Poslední časový horizont je spojen s existencí zdejší strojírny. Před její výstavbou byl hřbitov překryt cca 1,5 m silnou navážkou, aby se vyrovnal terén s okolím. V průběhu skrývky nacházíme a zaměřujeme především dochované základové konstrukce (zdiva, železobetonové patky, kolejiště vlečky). Překvapením byl nález mohutného mnoho tun vážícího stroje pod podlahou továrny – jednalo se o vyhozený kus výrobku (pravděpodobně části vodní turbíny, obr. 32).

Martin Vyšohlíd