01. 03. 2010

Archeologický výzkum v areálu Pražské konzervatoře Na Rejdišti

Od listopadu roku 2009 byl zahájen záchranný archeologický výzkum prováděný v souvislosti s rekonstrukcí a prohlubováním stávajících místností budovy konzervatoře a výstavbou koncertního sálu ve dvorním traktu.

V současné době probíhá rekonstrukce přízemí objektu Pražské konzervatoře a výstavba koncertního sálu pod dvorem. Stavba je rozdělena do dvou etap s rozličným názvem, stavebníkem i dodavatelem stavby, přestože v konečném důsledku půjde o jeden propojený komplex nových suterénů pod částí stávajících nepodsklepených budov a ve větší části dvora. Vybudování koncertního sálu na dvoře a prohloubení stávajícího divadelního sálu ve východním traktu budovy (stavebník OMI MHMP) je doplněno dalšími úpravami souvisejícími s rozšířením výukových prostor a modernizací školy v suterénu vlastní budovy (prohloubení tří místností ve východním a tří místností v jižním traktu budovy; technologický kanál pod hlavním jižním traktem budovy; stavebníkem je přímo Pražská konzervatoř). Již na podzim roku 2008 proběhl na dvoře nevelký záchranný výzkum (realizace přeložky teplovodu), který prováděl archeologický odbor pražského Národního památkového ústavu (PhDr. Jaroslav Podliska, PhD.). Po zahájení stavebních prací probíhal v prosinci roku 2009 výzkum formou dohledu při prohlubování divadelního sálu ve východním traktu, na který navázal záchranný archeologický výzkum probíhající v lednu a první polovině února. Zároveň probíhal výzkum formou dohledu ve třech místnostech v jihozápadním nároží objektu konzervatoře a v centrální chodbě pod hlavní budovou. Zde výzkum přerostl v drobný záchranný výzkum. V současné době (konec února) byl zahájen zjišťovací výzkum na dvoře, který nepochybně přeroste v rozsáhlejší plošný záchranný archeologický výzkum.
Výzkum provádí společnost ARCHAIA Praha o.p.s. (vedoucí výzkumu: Jaromír Žegklitz) ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR Praha v.v.i. Plocha na vltavském břehu se nacházela v předpolí staroměstských hradeb a od vrcholného středověku (13. století) byla využívána k ukládání městského komunálního odpadu. Jeho postupný nárůst vytvořil téměř 8 m mocné souvrství navážek, přičemž současné výkopy v areálu Pražské konzervatoře narušují jeho svrchní partie z průběhu 16. – 19. století. Pod východním traktem byla zachycena nejstarší zaniklá zástavba z průběhu 17. století, která zanikla před výstavbou současné budovy Pražské konzervatoře na přelomu 19. a 20. století. Jednalo se o základy dvou zděných domů (nároží a část ohradní zdi areálu, tvořících západní frontu zaniklé ulice. Stavby je možno považovat za součást obytného objektu a hospodářských budov areálu pražského rasa, jeho existence v severním z obou zjištěných domů je doložena písemnými prameny i třemi zaniklými pod terén zahloubenými kotci s četnými stopami psích drápů v omítce. V interiéru jižního domu byly odkryty základy cihlového technologického zařízení (vytápění, sušení?), jehož funkci vzhledem k torzovitému dochování není prozatím možné přesněji stanovit. Částečně byl odkryt i zaniklý průběh Sanytrové ulice včetně úprav povrchu kvalitní valounovou dlažbou.
Pod jižním traktem konzervatoře v místnosti K0.17 bylo odkryto torzo mohutné opukové zdi směřující přibližně západo-východním směrem. Severně od ní byla zachycena část dláždění původního dvora areálu, jižně od ní (pravděpodobně v původním interiéru) torzo dalšího cihlového technologického zařízení, datovaného kolkem na cihlové tvarovce do doby po roce 1820. Jeho funkce, je i přes konzultace s řadou odborníků (včetně pracovníků Technického muzea) prozatím rovněž nejasná. Jisté je pouze to, že se zde pracovalo s teplotami nad 1000°C, což se zřejmě vylučuje s výrobnami sanytru, které jsou v této části města zmiňovány písemnými prameny. V okolí zdejší zaniklé Sanytrové ulice se koncentrovala výroba tohoto významného hnojiva, konzervantu a složky střelného prachu, avšak prokazatelné stopy výroby doposud nebyly archeologicky zachyceny.
Při snižování dna centrální chodby v suterénu jižního křídla budovy probíhal neustálý archeologický dohled, který měl následně přerůst v záchranný archeologický výzkum vybraných a dochovaných archeologických situací. Vzhledem ke značnému porušení terénu inženýrskými sítěmi byl nakonec archeologicky prozkoumán pouze jeden rozměrnější blok zeminy. V průběhu snižování dna chodby bylo mimo zkoumaný blok odhaleno nároží opukové zdi neznámého stáří a účelu, jehož průběh se neshoduje se žádnou zdí zachycenou staršími plány či ikonografickými prameny. Stavební konstrukci je možno předběžně datovat do průběhu 16. – 17. století. V místnostech v jihozápadním nároží stávající budovy byl průběžně vykonáván dohled při snižování terénů a byla prováděna dokumentace v místech dohodnutých vertikálních řezů. Terénní situace, charakter vrstev a archeologického materiáluz v nich obsažených svědčí o tom, že jde o násypové vrstvy uložené na tato místa v souvislosti s budováním nábřeží ve 2. polovině 19. století.
V současné době probíhá záchranný archeologický výzkum formou dohledu v prostoru tří místností v jihovýchodním nároží budovy a byl zahájen zjišťovací archeologický výzkum na dvoře objektu, který bude probíhat formou začištění plochy dvora po jeho snížení mechanizací o cca 1,5 m a statickém zajištění stavební jámy záporovou stěnou. Na většině dvora zřejmě zjišťovací výzkum přeroste v záchranný archeologický výzkum smetištních souvrství, které jsou zde předpokládány. Výzkum smetištních vrstev přináší ohromné množství mobilních archeologických nálezů, jejichž laboratorní ošetření a konzervace bude vyžadovat značné množství času i finančních prostředků. Doposud bylo získáno přes 250 banánových beden archeologického materiálu, včetně významných drobných nálezů hmotné kultury (zlatý prsten s granátem, kovové osobní pečetidlo, kostěná rytá obkladová destička) keramické a skleněné předměty a drobné nálezy ze železa a barevných kovů), které vypovídají o každodenním životě obyvatel pražské sídelní aglomerace. Vrstvy odpadu zároveň představují unikátní prostředí pro dochování archeobotanických nálezů a umožňují pomocí různorodých environmentálních analýz rekonstrukci přírodního prostředí velkoměsta, sledovat jeho proměny v čase či životní podmínky a výživu jeho obyvatel.

Podrobný popis fotografií:

Obr. 1: Zaniklá zástavba pod východním traktem Pražské konzervatoře s částí dochované dlažby v zaniklé Sanytrové ulici.
Obr. 2: Pohled do interiéru dvou zahloubených kotců v části areálu pražského rasa pod východním křídlem konzervatoře.
Obr. 3: Zaniklá zástavba z průběhu 17. století se dvěma zahloubenými kotci.
Obr. 4: Stopy psích drápů v omítce jednoho ze tří odkrytých kotců pražského rasa.
Obr. 5: Cihlové technologické zařízení v interiéru jižního domu pod východním traktem konzervatoře sloužilo nejspíše k vytápění či sušení.
Obr. 6: Cihlové technologické zařízení neznámého účelu pod jižním traktem konzervatoře po začištění a před jeho postupným rozebráním.
Obr. 7: Plán budov Pražské konzervatoře s vyznačením zemních zásahů a jednotlivých etap archeologického výzkumu. Červeně: Divadelní sál pod východním traktem a místnost K0.17 pod jižním traktem (výzkum formou dohledu i následný záchranný archeologický výzkum již proběhl – ukončen 23. 2. 2010). Žlutě: Prohlubování šesti místností v jihozápadním (tři) a jihovýchodním (tři) nároží konzervatoře a v centrální chodbě (výzkum formou dohledu i následný záchranný archeologický výzkum proběhl a byl ukončen 16. 2. 2010 ve třech místnostech v jihozápadním nároží a v centrální chodbě; v současné době probíhá výzkum formou dohledu ve třech místnostech v jihovýchodním nároží, který nepochybně přeroste v záchranný archeologický výzkum). Modře: Plocha koncertního sálu ve dvoře. Dne 24. 2. 2010 byl zahájen zjišťovací archeologický výzkum, na který nepochybně naváže předstihový záchranný archeologický výzkum.
V. Kašpar - J. Žegklitz