21. 05. 2010

Výzkum senohrabské plovárny v roce 2010

V průběhu května roku 2010 byl v prostoru systematicky sledované senohrabské plovárny a říčních lázní pod Hláskou (hradem Zlenice) proveden doposud nejrozsáhlejší záchranný archeologický výzkum v souvislosti s výstavbou sociálních zařízení.

Koupadla či říční lázně pod Hláskou jsou již dlouhá léta cílem našich pravidelných výletů, brigád a společně trávených dovolených (více viz Výzkum hradu Zlenice a senohrabské občanské plovárny).
Vzhledem k nevyhovujícím hygienickým podmínkám říčních lázní a především sousední osvěžovny zvané Baštírna bylo nutno v tomto roce přistoupit k výstavbě sociálních zařízení, které by sloužily pro oba dva zde koexistující subjekty. Původní idea a projekt na výstavbu sociálního zařízení, které jsme iniciovali a p. architekt Martin Líbal navrhl a předjednal s orgány státní zprávy, byl částečně využit Obecním úřadem v Senohrabech (situování a dispozice). Projekt, podle něhož se v současné době realizuje výstavba sociálního zařízení, byl navržen s výrazně menší pokorou k unikátnosti i historické podobě zdejší plovárny a především rozsahem pod zem situovaných objektů si vynutil poměrně rozsáhlý záchranný archeologický výzkum. Naštěstí se podařilo s provádějící firmou domluvit takový postup prací, který doposud minimalizoval škody na vlastní podobě plovárny. Pro tolik žádoucí zakomponování novostavby sociálního zařízení do stávající podoby říčních lázní však bude nutno ještě značného úsilí všech zainteresovaných. Za zcela nutné bude obložení dřevem plánovaných omítnutých ytongů, z nichž bude stavba realizována. Za zcela nepřípustnou považujeme realizaci zámkových dlažeb v okolí novostavby či rozsáhlé terénní úpravy v okolí stavby, které by měly zčásti vystupující základy ze ztraceného bednění uschovat pod násypy. Minimalizovat se také nepovedlo zemní práce, které byly vedeny přes nejfrekventovanější a archeologicky nejzajímavější místo říčních lázní. V současné době probíhá také výstavba „nezbytné“ cyklostezky okolo plovárny a obec se chystá také postavit ve stávajícím obryse plovárny vodácké tábořiště, jehož smysl, vzhledem k přítomnosti vodáckého tábořiště na protějším břehu u hotelu Kormorán s výrazně komplexnějšími službami, nám prozatím zůstává utajena. Doufejme, že stavební aktivity postihnou říční lázně pod Hláskou co nejméně a především, že se podaří poměrně razantní projekt co nejvíce přizpůsobit zdejšímu nezaměnitelnému koloritu prvorepublikového i normalizačního místa oddechu, klidu a pokoje.
Nyní již k výsledkům letošního výzkumu. S prováděcí firmou se podařilo domluvit postup, přičemž veškeré výkopové práce jsme prováděli naší drobnou mechanizací nebo ručně. Až teprve po dokumentaci odkrytých situací bylo přistoupeno k výstavbě vlastních základů sociálního zařízení, septiku, zemního filtru a tras kanalizace. Zásyp sond a finální úpravy budou opět prováděny našimi pracovníky, aby byly minimalizovány případné škody na podobě říčních lázní. V prostoru vlastního sociálního zařízení, založeného na základových pasech (7 x 3,5 m), septiku (2,2 x 3,5 m do hloubky až 3 m) a zemního filtru (9 x 2 m do hloubky 1,2 m) byly naštěstí dokumentovány výhradně novověké vrstvy, související s existencí říčních lázní (založeny minimálně v roce 1899). Právě v této, dnes vyvýšené části plovárny podél přístupové cesty od lávky přes Mnichovku směrem k Baštírně, došlo ve 20. století k odtěžení svrchních partií historického nadloží a zřejmě v souvislosti s výstavbou této cesty i k navezení novověkých vrstev, které překryly kulturní vrstvu z 1. poloviny 20. století. Vedle standardních nálezů souvisejících s existencí plovárny byly nalezeny také velmi kvalitně vypracované součásti kování dveří nepochybně z prvorepublikové éry této lokality. V nejhlubších výkopech (především pro septik) byly dokumentovány až 160 cm mocné jílovité žlutavé náplavy s četnými lokálními melíry hrubšího písku. Svrchní mazlavější a světlejší partie náplav překrývaly tmavší a výrazně kompaktnější starší náplavy, které se nacházely na povrchu kompaktní ulehlé štěrkopískové terasy potoka Mnichovky, přecházejícího do jemného sypkého říčního písku. Starší středověké archeologické situace byly dokumentovány výhradně v místě trasy kanalizačního řadu, který probíhal napříč plovárnou přibližně ve směru sever – jih (šířka 40 cm). Pod povrchovým drnem byly dokumentovány četné doklady intenzivních sídlištních aktivit průběhu pozdního středověku. Byly zachyceny dvě další stěny nám již známého požárem zaniklého dřevohlinitého objektu s kamennými podezdívkami a několik dalších destrukcí, souvisejících s využitím prostoru soutoku Mnichovického potoka s řekou Sázavou v době života hradu Zlenice. Jeho předhradí i jádro je situováno bezprostředně nad plochou dnešních říčních lázní na nepravé ostrožně sevřené tokem Mnichovky a Sázavy. Vedle dvou dalších prokazatelných destrukčních horizontů bylo zachyceno nároží dalšího mírně zapuštěného dřevohlinitého domu s vertikální sloupovou konstrukcí, v jehož výplni byly zachyceny i fragmenty maltoviny a vápna (zděná architektura ještě nebyla na plovárně prokázána). Podobně byl zachycen pokračující průběh zaniklého náhonu směřujícího napříč dnešní plovárnou přibližně ve směru severozápad jihovýchod. Jednotlivé komponenty pozdně středověkého osídlení byly odděleny minimálně pěti identifikovanými vrstvami historických náplav (geologické podloží i náplavové horizonty sledoval RNDr. Jan Zavřel). Intenzivní doklady pozdně středověkého osídlení nepochybně souvisejí s existencí podhradního hospodářského zázemí hradu situovaného na přímé spojnici jeho předhradí a brodu přes Sázavu. Soutok potoka s řekou sloužil obyvatelům hradu jako koupadlo, předpokládat můžeme existenci rybárny, mlýna, hamru a dalších provozně hospodářských objektů. Písemné doklady o pokusech získávat zlato z potoka Mnichovky (doloženo minimálně pro průběh 16. století v okolí Mnichovic) i nálezy silně přepálených kamenů na dně náhonu mohou dokládat snahy zdejších obyvatel o prospekci i případnou exploataci tohoto drahého kovu. V přípojce kanalizace z Baštírny, směrem k budovaným záchodkům, byl odkryt nejzajímavější nález. A to i přesto, že stavební aktivity související s výstavbou tohoto objektu z konce 50. let 20. století a především zářez stávajících cest do přirozeného svahu pod hradem měl případné středověké situace odstranit. O to překvapivější byl nález části mírně zahloubeného objektu vyplněného velkým množstvím silně přepálených gotických cihel (buchet; jedna s otiskem psí tlapy) a jejich silně vypálených a spečených výmazů. Přestože výkop o šířce 40 cm zachytil pouze torzo objektu, který byl překopán sklepem objektu Baštírny, bylo možno v řezu sledovat možné destruované základové zdivo z cihel pojených nasucho. Jedná se zřejmě o další pozdně středověký dřevohlinitý či dřevěný hospodářský objekt, vybudovaný na kompletně cihlové podezdívce. Detailní poznání objektu a jeho konstrukce není možné bez detailního plošného archeologického výzkumu. Objekt byl zahlouben do historických náplav, které byly překryty písčitými splachy a lesním drnem.
V souvislosti s novými objevy na senohrabské plovárně se vedoucí výzkumu Vojtěch Kašpar zúčastnil v neděli 16. 5. 2010 besedy se senohrabskými občany v hotelu SEN, kterou pořádala Senohrabská beseda. Úvod komponovaného přednáškového večera zahájil Václav Matoušek z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, který představil svou novou a nesmírně zajímavou knihu „Čechy krásné, Čechy mé. Proměny krajiny Čech v době industriální“, věnovanou věčnému tématu vztahu člověka a přírody především v období průmyslové revoluce. Ve své přednášce i práci využil velké množství studentských prací věnovaných tomuto tématu, přičemž jednu ze studentských diplomových prací následně sama prezentovala absolventka FHS UK Jiřina Posledníková. Inspirativní a velmi kvalitní diplomová práce byla věnována vývoji novověkého osídlení katastru obcí Senohraby a Hrusice především se zaměřením na období od 80.-90. let 19. po 30. léta 20. století. Přednáška s atraktivním názvem „Paďouři, trampové a netrampové. Proměny české krajiny na konci 19. a v prvních desetiletích 20. století v důsledku návratu městského obyvatelstva „k přírodě“ sklidila zasloužený zájem senohrabských pamětníků a rozproudila velmi plodnou diskusi, tolik potřebnou pro další poznání tohoto zajímavého tématu. Poslední přednáška Vojtěcha Kašpara „Koupadla – říční lázně pod Hláskou“ přinesla shrnutí dosavadních vědomostí o pramenech a historickém vývoji říčních lázní a především představila výsledky dosavadních archeologických výzkumů, včetně nejnovějších poznatků z letošní výzkumné sezóny. Beseda byla hojně navštívena místními občany a pořadatelům ze Senohrabské besedy vděčí velký dík za možnost prezentovat výsledky našich výzkumů a konfrontovat je se zdejšími starousedlíky.
Vojtěch Kašpar