03. 05. 2012

Výzkum libeňského židovského města skončil

Hlavní část rozsáhlého archeologického odkryvu zaniklého novověkého židovského města v Praze 8 - Libni skončila 30. dubna 2012. Až v posledních dnech archeology provázelo při jejich práci slunné počasí, jinak byl výzkum, probíhající postupně od prosince loňského roku, spíše ve znamení nepříznivého, často až extrémního počasí. Dále bude výzkum probíhat formou dohledu při drobných zemních pracích vně plochy stavební jámy.

Výzkum na pozemku budoucího administrativního centra společnosti Metrostav, a.s. (blíže k projektu zde), pojmul celkem 12 historických parcel jihozápadní části židovského města (k historii židovského města stručně ve starším příspěvku v sekci aktualit: zde), do kterých spadalo 9 židovských domů (č. XXIX – XXXVII) a 3 domy křesťanské (domy oficiálně náležící do křesťanské části Libně, čp. 47–49). Podle předběžných výsledků výzkumu se zdá, že první vlně židovského osídlení ze závěru 16. století, předcházela ve 2. polovině 16. století intenzivní výrobní činnost v podobě výroby vápna a stavební keramiky (cihly, dlaždice, prejzy). Především v severní třetině zkoumané plochy byly odkryty četné doklady této činnosti v podobě zahloubených objektů různé velikosti vyzděných cihlami a křemenci. Jednalo se nejspíše předpecní manipulační prostory nebo prostory pro skladování a přípravu výrobků. Samotné cihlářské nebo vápenické pece odkryty nebyly. K dalším dokladům činnosti patří rozsáhlá a hluboká jáma na těžbu zdejších jemných prachovitých náplav vhodných právě pro výrobu cihel. Jáma byla následně částečně zasypána výrobním odpadem. Množství výrobního odpadu v podobě zlomků často přepálených cihel a prejzů bylo nalezeno na mnoha dalších místech. Četné nálezy vápencových kamenů, jejichž nejbližší zdroj se nachází ve vzdálenosti cca 6 km, svědčí o výrobě vápna (často kameny prošlé žárem), stejně jako stopy vrstviček vápna v několika objektech. Zatím nemůžeme posoudit, zda se jednalo o dlouhodobější výrobu či krátkodobí intenzivní proces související právě s novou výstavbou židovského města.

Druhý doklad výrobní činnosti reprezentovaly provozy koželužské spadající do období 18./19. – 20. století. Starší situaci představovala série čtyř koželužských kádí zahloubených do země na dvoře při zdi jednoho z domů. Kádě o spodním průměru 80-90 cm měli na dně cca 5 cm vrstvu vápna. Mladší doklad pak představovaly cihlové jímky různých velikostí a hloubek obdélného a čtvercového půdorysu (často ve vzájemných superpozicích nebo propojené), kterých bylo postupně na celé ploše odkryto okolo dvaceti. Jejich společným znakem byla vnitřní voděodolná cementová omítka a v mnoha z nich byly nalezeny usazeniny vápenitého charakteru. Tyto jímky bezesporu souvisí s provozem Ecksteinovi továrny na výrobu kožených rukavic (poč. 20. století), které předcházely manufakturní provozy koželužské a jirchářské. Rodina Ecksteinova začala ve 2. polovině 19. století postupně zkupovat zdejší parcely a právě v nádvorní původně nezastavěné části pozemků pak vybudovali továrnu.

Historická zástavba kamenných domů na zdejších pozemcích tedy postupně rostla a měnila se někdy od závěru 16. století. Archeologický výzkum na většině míst proběhl po skrývce recentních terénů od úrovně podlah přízemí těchto domů. Zachytil tak především starší zahloubené situace (různé jámy, starší úrovně podlah, atd.). Celkem bylo odkryto 5 sklepů náležících mladší fázi zástavby (spíše 18. – 19. století). Tři sklepy částečně nezasypané s dochovanou klenbou.

Překvapením byl nález intaktně dochované cca 30 cm mocné vrcholně středověké vrstvy (zkulturněné náplavy), která obsahovala pouze keramické zlomky 13. století. Ta byla dochována na plošně omezeném prostoru (pravděpodobně geomorfologicky vyvýšeném místě) v severozápadní části zkoumaného pozemku. Jednalo se nejspíše o zadní části pozemků (polnosti) náležících středověkým usedlostem při Rokytce, které patřily k hospodářskému zázemí libeňské tvrze.

Celkem bylo vyzdviženo přes 200 banánových beden nálezů s převahou zlomků keramiky. Podstatnou část z nich tvořily zlomky kamnových kachlů nalezených především v několika mocných zánikových horizontech. Na jejich reliéfně zdobených čelních vyhřívacích stěnách můžeme nalézt výzdobu rostlinnými i figurálními motivy, (podobizna Jana Fridricha - kurfiřta saského, šlechtický pár, lev, sfinga, andílci a putti), nápisy (GICHA), ale také například motiv „Alegorie vody“. Z dalších keramických nálezů lze zmínit přes 130 zlomků keramických dýmek a jejich troubelí pocházejících z Čech, Bavorska, Saska, Polska i jihovýchodní Evropy. Z drobných nálezů z barevných kovů můžeme jmenovat velké množství špendlíků, šatních háčků, knoflíků a náprstků, drobná knižní kování, přezky, pečetidlo, malý model děla - hračka (!), několik drobných kohoutků z píp, 6 miskovitých (lotových) závaží k příručním vážkám nebo olověnou plombu na zboží. Unikátní soubor představuje 200 mincí (převažují drobné nominály 16.- 18. století) z nichž vystupuje především zlatý dukát Ferdinanda II. z r. 1597. Mezi kostěné nálezy patří hrací kostky, drobnější rukojeti nožů a vidliček.
Martin Vyšohlíd